Live from Prague

Příspěvek přímo navazuje na Osobní plán pro 2009.

Delirium po Silvestru je pryč. Vysvědčení je tu! Co se povedlo, a co ne?

Uspět na Erasmu 2009.

Splněno. Když jsem vyrážel na tuhle severskou školu, tušil jsem, že její úroveň bude mnohem výše než VŠE.  Semestr v zahraničí hodnotím jednoznačně kladně. Co se povedlo?

• Dva výborné předměty o oceňování podniku, a o nadcházejícím čínském zázraku 21. století.
• Výrazně mi stoupla pracovní i studijní morálka, i když zde vidím stále ještě rezervy. Každopádně se projevilo, že člověk pod stresem zvládne mnohem víc, než by původně čekal.
• Skvělá parta lidí. S mnoha z nich zůstaneš přáteli, i když už se třeba nikdy neuvidíš (to je holt osud Erasmu). Díky bohu za Facebook!
• Z těch mnoha přátel chci vyzdvihnout Viktora a Freda. Ti se stali nejen kamarády, ale v jistém slova smyslu i vzory. Chápeš, myslím tím lidi, kteří ti ukážou cestu, otevřou oči a nakopnou tě, elegantně řečeno, “na další levl”.
• Dobrodružná “Expedice Lofoten 2009″, kterou tak skvěle zdokumentoval marek.
• Návštěva pražský bandy, se kterou jsme zdolali 2 nejlepší kluby ve stockholmu, ochutnali nespočet rumíků, cheersburgříků, a kebabíků, a se kterou stihli (někteří z nás) prohrát majlant v blackjacku

Švédsko is gone. Na Švédsko Ti zbyly jen vzpomínky. Ztrácející se chuť masových kuliček na jazyku. Statusy kamarádů z celého světa na facebooku. Zůstaly záblesky švédských blondýnek, svůdně se pohybujících v rytmu poker face. Předražený pivní mok. Vzpomínáš na trip s tvojí přítelkyní do finských mrazů. Na pokrový večery s Viktorem, Velim a Vivian. Co dál? Česká BBQ párty na švédský pláži. Čarodějnice v Uppsale. Podivná švédská móda. Hořce oslazenej návrat do vlasti.

A co ti zbylo? Modrožlutá vlajka na zdi tvýho pokoje. A IKEA na Černým mostě.

Nepřestat se hýbat.

Splněno. Rok byl ve znamení fitka. A i když fitko nebylo (v létě uprostřed německých luk), poradili jsme si! Tenhle příběh ale nekončí. Chvíli si počkej. Vyjde novej článek, a uvidíš, jakej trumf je přichystanej na 2010

Připravit se na PIM 2010.

Splněno s dodatkem. Ta pravá příprava se prokáže až v květnu, na startu, s teniskama na nohou a s cílem v nedohlednu (pokud dohlédneš 42 km, jsi u mě frajer :-).

Takže je to zatím jen jedna polovina story, a sám dobře víš, že ve správným akčním filmu je pořádně napínavá právě ta druhá půlka plná zvratů, potu a krve.

Naučit se německy.

Fail. Výbornej příklad blbě nastavenýho cíle. Naučit se německy? WTF? Německy se domluvím, mnohem líp, než vloni touhle dobou. Ale je to dostatečný? Hmatatelnej cíl, tj. nějakej certifikát s razítkem Goethe Institutu, zůstává zatím pouze v nadějích. Doufejme, že ty budou vyslyšeny, třeba už příští rok!

————————————–

Doufám, že tvůj rok 2009 byl plnej osobních úspěchů. Osobně mám za sebou nabitý jaro, párty léto plný zážitků, a jenom ten podzim, ten uletěl fakt fofrem. Drahej čtenáři, budu se na tebe s dalšíma historkama, tady na Bossite, těšit v roce 2010.

Píše se rok 2053. Letošní léto bylo i přes odborníky zvěstované globální ochlazení překvapivě teplé.

Na zahradě před postarším domem v malebné české vísce vesele skotačí hlouček dětí. Hrají si na schovávanou. Ano, na schovku, ta stará hra, která se předává po staletí z generace na generaci. Vydržela tak dlouho, možná proto, že k ní nepotřebuješ vůbec nic. Žádný míč, lano, síť. Stačí ti jakýkoliv strom jako pikola, a hraješ. A pravidla schovky - ty zná přece každý!

Je pozdní odpoledne, slunce na obloze už se kloní k lesu. Děti budou muset za chvíli k večeři. Ale rodiče je zatím nevolají. “Tak ještě jednu hru!”, zavelí Nikola, která je z celé party nejstarší, a ostatní děti ji poslouchají takřka na slovo. Vždyť v září půjde už do páté třídy! “Počítám, do třiceti!”, ohlásí Nikola, otočí se ke zdi a spustí: “JEDEN, dva, tři …”

Děti se rozprchly do všech stran. Vždyť je to poslední hra! Poslední šance vyhrát! Většina dětí zamířila do přístřešku vedoucího ke sklepu, kde se dalo výborně schovat mezi starodávným harampádím. Další mrňata vyrazila úprkem do osvědčené skrýše v koutě zahrady, mezi vzrostlé roští maliníku. Jen David s Petrou, děti od sousedů bydlících v jednopatrovém domku přes ulici, volily jinak. Rodiče nikde, ostatní děti se nedívaly, a tak Davidovi blesklo hlavou … “Stará půda!” … podíval se na Petru. Ta by svého staršího bráchu následovala i do pekel. Vždycky jí šel příkladem, a zastával se jí mezi kamarády.  I když to nikdy nikomu neřekla, byla Petra za svého bratra - ochránce v duchu vděčná.

“Pojď za mnou, mám nápad!”, zavelel David.

Na staré půdě nad garáží děti nikdy nebyly. Bylo tam neustále zamčeno. Nikdo nevěděl proč. Nikola, která v domě bydlela, vyprávěla ráda dětem o půdě tajemné legendy. Kdo nahoru vstoupí, bez svolení pána domu, propadne se prý až do pekel. Co je na tom pravdy, David netušil. Ale tentokrát měl štěstí. U zámku dveří na půdu se houpal svazek klíčů …

David vyrazil ke starým dřeveným dveřím, s Petrou v jeho patách. Zkusil otočit klíčem. Bylo odemčeno. Zabral nesměle za kovovou kliku, dveře se se zlověstným skřípotem otevřely a před dvojicí se otevřelo temné schodiště vedoucí někam nahoru. Půda. Vyšplhali se  opatrně nahoru po napůl ztrouchnivělých schodech. Podkrovní místnost zachraňoval od úplné tmy jen proužek světla, který vrhalo jediné okénko na uzší straně domu. David s Petrou kolem sebe viděli tuny starého harampání. Starý nábytek, kusy oblečení a úplně vzadu dokonce nějaké porcelánové cetky. Věci musely mít stoprocentně ohromnou sběratelskou hodnotu; to si však děti neuvědomovaly.

(pokračování příště)

Dneska se s tebou hned zkraje podělím o zajímavou novinku. Slovo ramadán má hned dva významy! Zaprvé, jak asi tušíš, je to legendární muslimský měsíc. Tedy měsíc, kdy pravověrný vyznavač Alláha nesmí po dobu, kdy je slunce na obloze, pít, jíst, kouřit a milovat se. Zadruhé, a to je novinka, má i význam ryze český. Tento význam vynalezl během prvního ročníku na koleji můj spolubydlící petr. Spočívá v tom, že český student na omezenou dobu přeruší své studijní povinnosti (= rozuměj kalby, chlastání a lovení protějšků), za účelem přípravy na zkoušku či kvůli dokončení dlouho rozdělaný práce.

A právě takovej ramadán mně, brácho, potkal poslední dva týdny. Když cash flow na účtu nemíří rapidně vzhůru a ty máš ve škole pocit, že lektor mluví svahilsky, je třeba konat! Takže, na facebooku se nauč ignorovat pozvánky na eventy, opraš učebnice a navaž kontakty s poctivými typy studentek v prvních řadách přednáškových aul, které ti mohou poskytnout potřebný matroš. A zejména, je konec návštěvám pochybných párty “Station2station” (jméno bylo z pochopitelných důvodů změněno).

Byly to krušné dva týdny. Vykoupení tělem i duší. Oběť nejvyššího kalibru. Na konci této tryzny je však patrná spousta provedené práce a již slušná vidina výsledku. A ten může můj život rapidně změnit. Nemůžu ti, kámo, teď říct, o co přesně se jedná. Každopádně, během ramadánu jsem měl čas zapracovat na projektu, o kterém smýšlím již několik let. Nech se překvapit, a pokud vše klapne, pochlubím se ti už brzy hmatatelným výsledkem.

Zpátky k nadpisu článku. Ten obsahuje ještě jedno slovo. Jo, je to divočení. Po dvou týdnech půstu přichází den D. Respektive, den úterý. Párty v nejmenovaném žižkovském klubu je znamením, že ramadán is over! Na poslední chvíli tuníme s ondrou image, a vyrážíme do doupěte neřesti. Latino beat, modelky na pódiu a cuba libre v akci. Co víc si můžeš přát? Státní svátek, 17. listopad, jsme oslavili stylově - jak jinak, než mezi studenty. A studentkami, zejména

Takže Ti připomínám, až budeš mít pocit, že ve škole netriumfuješ, že to nedáváš, a že prachy tečou do kapes všem, jen ne Tobě - vzpomeň si na slova proroka petra, a podstup ten ramadán na vlastní kůži. Výsledky se dostavěj proklatě brzo, a life’s gonna be good again!

.. přesně tenhle výstižnej slogan použil Miroslav Donutil (*1951) jako titulek jednoho ze svých proslavených alb. A to samý jsem si řekl dnes večer, když jsem dorazil do Prahy. Zničenej a plnej dojmů, po dalším divokým dni posledních týdnů. Řeknu Ti, návrat z Německa, přechod zpátky do naší Matky Měst, to byl kulturní šok, plnej zvratů, jak už jsem zmínil dřív. Bilancování následuje. Momentky posledních 2 měsíců, na které se bude vzpomínat ještě dlouho.

I. 10 km Tesco Běh pro Muže - neskutečný zážitek, závod ve večerní Praze, davy v ulicích. Mrkni do posledního update, kde jsem o tom už napsal víc.

II. Rafting v Rakousku aneb CVOK forever! Tahle tlupa instruktorů dovede připravit výbornou akci. Adrenalin, peřeje, válce a večerní akce. Ledovcová řeka, Alpy. K tomu výborná parta na raftu, monča, ivet, ondra a náš zadák míra. A příští rok? Chystá se ještě extrémnější akce.

“Když si něco moc přeješ, tak se ti to splní. Prosim, prosim, prosim!” (v sobotu večer)

“Jo, jo, jo, vyšlo to!!” (v neděli ráno, frajeři se cvakli)

“Kukuřice, stavíme, levá kontr!”

“Ananas, ten my u nás jíme zásadně s rumem. A švestky? S malinovicí!” (ivet, znalec jihočeské kuchyně)

“Posádko, do člunu!”

III. Vlastní business? - úvahy o tomhle kroku mám v hlavě už dlouho. Rozumíš, dokázat si, že i bez korporací a open space kanclů si můžeš užít materiálně zajištěnej život. Hodit ty svoje sny konečně na papír. Teď na podzim konečně začínám dělat první kroky. Rýsují se první náznaky projektů. Bude to buď úspěch, nebo ne. Každopádně, tak, jako tak, to bude výborná zkušenost.

IV. Noční stání na Cimrmany - takhle akce už se stává pěknou tradicí. Budem chodit stát, tak dlouho, dokud se na to České nebe prostě nedostanem. O co jde? Fronta na lístky do divadla? Jo, kámo, jenže dostat se do Divadla Járy Cimrmana, to není jen tak. Zatímco ostatní divadla, předhánějící se v komerci a marketingových badžetech, kolabujou pod klesající poptávkou v době krize, u Cimrmanů je vždycky vyprodáno!

Jak teda seženeš lístky? 1x za měsíc probíhá předprodej. Od osmi ráno. Radím ti, do fronty se běž postavit nejdýl kolem třetí, jinak jseš bez šance. Bez lístků. A můžeš to zkusit znova za měsíc. Takovej je tam nával. Teď naposled, v září, jsme tam s márou a míšou spontánně vyrazili chvíli po půlnoci. Sedm hodin na chodníku. Ale stálo to za to. Dobytí severního pólu, a Lijavec jsou v kapse. A Nebe holt až příště.

V. Trip na Šumavu - naše nehorázná parta rádoby pražáků se čas od času vydává na poznávácí tripy. Tentokrát náš velký guru dan sehnal chatu na Šumavě. Tenhle národní park, bojující  už léta nesmiřitelný zápas s kůrovci, se měl přichystat na poslední bitvu. A že to stálo za to. Naše dvacetičlenná armáda, vybavena posledními zbraněmi značek Urquell a Stock sváděla po celý víkend neskutečné souboje. Po dobytí základen “Schwarzsee” a “Devil’s lake” jsme se při sobotním večeru stáhli do špičáckého headquarters na naplánování závěrečného útoku. Příprava taktiky probíhala do pozdních nočních hodin s pravidelnými přestávkami na občestvení

Nedělní dopoledne pak přineslo záverečnou zteč. Dobytí šumavského centra neřesti, německého velitelství v lokalitě “Grosser Osser“, se ukázalo být skutečně vyčerpávající. Zmoženi náročným vyjednáváním předchozího dne, šplhali pražáci na vrchol hory pouze s nejvyšším vypětím. Vrchol byl dobyt v pravé poledne, a nepřátelova vlajka byla mnohokráte pozvednuta do výše na počest výhry.

VI. Márovy pětadvacetiny - aneb divoká jízda na Vysočině!  Ten už se se svými dojmy podělil. Co ti budu povídat, čas od času potřebuješ, vypadnout z města, a zakusit tuhý boj venkovanů o přežití Úlovkem nám byla výborná párty, spousta jídla (courtesy of ivka) a desetikilový kýty rožnící se venku před párty-housem. Neskutečnej víkend.

VII. Kurs rétoriky s Janem Přeučilem (*1937) - tenhle chlapík je prostě borec! Ne, nedívej se na datum narození. To divoce zkresluje. A když ho uvidíš naživo, budeš v šoku. Elán čtyřicátníka, šarm divadelního bonvivána a ztělesněná elegance. Na úvodním střetnutí nás všechny pořádně zaskočil. Ne, tohle nebude další z nezáživných přednášek profesorů, kteří po osobním kariérním bankrotu zkejsli za pomocí kádrových kontaktů na školní katedře. Už teď říkám, J.P. je opravdu třída. Ale ještě počkej, několik setkání nás ještě čeká. Až pak ti řeknu, co ti tenhle workshop dá.

“Zdravím Vás, milé dámy, slečny a paní, a také Vás, drazí playboyové..”

“Říkejte mi Jene, Jendo, a slečny mi mohou říkat Honzíčku…”

“Jak se jmenujete?” “Kristýna.” “To je krásné jméno. Kristýna, Kristýnka, Kristýnečka, Krisťulinda, říká Vám doma někdo Krisťulinda?”

“Základem všeho je správná in-to-na-ce. Podívejte se. Dobrý den, JANO. DOBRÝ den, Jano. Dobrý DEN, Jano. Á, dobrý den … Jano, [...]“ (pozn. red. - souvětí bylo z tiskových důvodů zkráceno)

“To bychom měli tak úvodem…” (několikrát během hodinové one-man show)

VIII. Pestrobarevná země - představ si modelovou situaci: jako zavilý student čínštiny se ti podaří proklouznout na představení pro čínské spoluobčany. Vystupuje národní soubor Čínské lidové republiky. A to všechno se odehrává jen kousek od Tebe, v nádherné budově Státní opery Praha na Wilsonově třídě. Vynikající večer, číňané na výpravě a kostýmech rozhodně nešetří. A navíc sympatická společnost v podobě slečny, která Ti, brácho, dokáže, že i číňanky můžou být kus.

IX. Richard Muller Tour 2009 - koncert v O2 aréně, následovaný povedenou afterparty v jednom z barů na Vodičkově. Kdybych si tak vzpomněl, jak se jmenoval.

X. Poslední bod. Slibuju. Nechci tě zahltit. Ale prostě toho bylo dost. Goodbye párty Lukáše, kterej už touhle dobou procvičuje svoji vytuněnou italštinu v tamějších krajinách. Referenční výjezd s bandou podnikatelů do Mostu, a shlídnutí místní pustiny, která marně odolává pokusům o jakoukoliv rekultivaci. Osmnáctikilomestrová aférka se zdoláním Králickýho Sněžníku v půlmetrovým sněhu. Povedená nation2nation v Exitu! Nedávná noční jízda s vladkem, míšou, ondrou, ivet, a její sestrou U stromu, kde blowjob tekl proudem. A další.

Je toho dost. Život Ti, brácho, nabízí neskutečně možností. Můžeš je využít, nebo je kolem sebe nechat proběhnout. Tak se zvedni ze svýho příbytku, od zapocený klávesnice, a začni něco dělat. S životem je to jako s holkama.

You get what you settle for.

Příspěvek přímo navazuje na Osobní plán pro 2009.

Back to school, back to Prague! Jak pokračuje konfrontace s cíli vytyčenými na začátku roku?

Uspět na Erasmu 2009.

Splněno, už na jaře. A víc se k tomu nehodlám vyjadřovat

Nepřestat se hýbat.

Zpátky v Praze, konečně mám kolej, solidní zázemí a spolubydlícího Ondru, jehož přívětivý vztah k posilovnám je znám široko daleko. A tak mne hned druhej den po nastěhování vytáh, “že půjdem bouchat, znám tady jedno dobrý fitko”. Dřív jsme se tahali až do Fittopu na Husinecký, ale tohle je prej vážně ještě desetkrát lepší.

Maximus. Už to slovo zní “chlapácky”, narozdíl od šampóňáckýho Fit-top. Vešli jsme dovnitř, a od první chvíle jsem byl příjemně překvapenej. Vevnitř, žádný dietní fifleny v růžovejch tílkách. Jen pár borců v mikině makalo na mašinách. Pořádnej počet strojů, nemusíš na nic čekat. Kozatá bloncka za barem tě láká na proteinovej drink. Tohle je, kámo, pravá posilovna! Díky za tip, Ondro!

Hodinka tréninku. A při odchodu pořizuju permanentku. Budu tady teď stálým hostem. Doslova štamgastem.

Připravit se na PIM 2010.

Počkej, hele … musím si zakřičet … JO! První generálka na maraton proběhla 12. září, 2009. A dopadla hádej jak? Nad očekávání dobře! 10 km Tesco běh pro muže přivítal naší bandu tří běžců ve výborný formě. Ve 20:30 se nad Staroměstským náměstím rozezněla Vltava, výstřel zahlásil start, a dav běžců se vydal na první metry trati. Bylo to neskutečný. Zrychluje se ti tep, a cejtíš, že teď už konečně zůročíš ty měsíce tréninku. Vzpomeneš si na slova tvý trenérky Káji, opatrně nasadíš tempo, a snažíš se nepřepálit první kilometry.

Zdenda, zkušenej atlet, se po chvíli odpoutal a vydal se kupředu stíhat africké vytrvalce na čele závodu My s Majklem jsme snili o čase kolem jedné hodiny. Chápeš, hlavní bylo, vychutnat si to, a doběhnout! Byl to přece náš první závod! A že se je čím kochat. Lidi u trati tě ženou kupředu, fanděj ti, a odvážlivci natahujou ruce, aby sis s nima plácnul. “Jedem, jedem, ste dobrý!“, slyšíš každou chvíli z davů podél silnice. Když proběhneš kolem občerstovací stanice (voda, jonťák, banány) na pátým km v čase 29:43, začneš plánovat, jak utratit zbytek sil ve zbytku závodu.

A že jsme to naplánovali výborně! Za běhu jsme se s Majklem dohodli, že máme na víc. A od sedmýho km, přišel, kámo, finiš! Od tý chvíle už jsme jen předbíhali desítky borců, který přecenili svoje síly u startu. Jen se mrkni na Majkla (č.1927), jak si zrovna dává skupinku běžců. A co je super. Lidi zbystřej, že se snažíš, a neskutečně ti fanděj! Kámo, v tu chvíli jsme byli za hvězdy. Sice na chvostu pelotonu, ale zato dvakrát rychlejší než ostatní

Co ti budu povídat. Čas v cíli nás oba nadchnul! 53:01, a Majkl ještě o pár vteřinek míň. Považuju to za slušnej první krok k tomu vysněnýmu maratonu v květnu. Doufám, že i tam pánové Zdenda a Majkl nebudou chybět. A třeba se přidají i další?

Naučit se německy.

Niedersachsen je za náma. A co teď? Zvažuju některý z certifikátů od Goethe-Institutu. Glejt, kterej sice něco stojí, ale zas se s ním můžeš ohánět v HR, až budeš žádat o kšeft. Jenže jít na certifikát bez přípravnýho kursu by se rovnalo sebevraždě. A tak už druhej tejden projíždím nabídky jazykovek, a hledám kurs za rozumnou cenu. Měl bych si vybrat dřív, než bude pozdě. A než zapomenu poslední “kentnisse” z léta.

Fráze měsíce: Lauf’, Forrest, lauf’!

Osudový pátek, osudové 11.září. Ne, vážně nejde o čin pár Arabů za velkou louží. Jsme tady, dneska, v přítomnosti. Ačkoliv hodiny na stěně ukazují teprve hodinu po poledni, dnešní den už teď může zajistit několik zvratů v mém životě. Mám rád takovýhle období, kdy se každej den něco děje, a nikdy nevíš, jaká příležitost na tebe za rohem čeká.

Ale pěkně popořadě. Předchozí dva týdny jsem strávil ve svým rodným městě. Byla to změna, po příjezdu z Německa. Žádná němčina, žádný divoký párty. Na druhou stranu tě čeká doma teplá večeře, a to taky není k zahození Tyhle týdny se nesly v rytmu setkávání se se starejma kamarádama, který člověk od střední neviděl. Vynikající byl návrat na zimák, kde jsem po dvou letech opět vyrazil mezi “hárdkór” fanoušky do kotle. Dominátor sice vítězství nevychytal, ale i tak byla pořádná legrace, jako za starejch časů:

• - “No nekecej, co ty tady děláš?” (asi 50x ten večer)
• - “Pivo a párek, dáme?” 
• - “Jó, Hašan, tohle v en-ejč-el, neuvidíš, Amíku…”
• - “Dědeček, dědeček…!!” (pokřik na navrátilce v naší brance)

Co dodat, cejtíš se, jako když ti je znova šestnáct. Výbornej tejden završil čtvrteční tenisovej mač s dejvem. Tomu se povedlo za mrzký peníz sehnat kurt v jedný vesnici za městem. Tenisový centra? O ničem! Z vedlejšího kurtu pořád přelítávaj míčky, a koho by bavilo postý poslouchat toho uhekanýho strejce na kurtu číslo 3. Zato tady, to byla paráda! Jedinej kurt, mezi poli a potokem. Výsledek: třikrát 0:6, ostuda! Mám co dohánět! Ale ten klid, a pohoda na kurtech, kdy na tebe praží sluníčko, a kolem tebe jen ty, antuka a soupeř, to je k nezaplacení. Read more »

Příspěvek přímo navazuje na Osobní plán pro 2009.

Pololetní vysvědčení je tu. Co se už povedlo, a co ne? Tohle léto mě potkalo v Německu, v Dolním Sasku. Čti dál, jak to zatočilo s mými plány.

Uspět na Erasmu 2009.

Splněno. Od června. Tečka, puntík. Tenhle kus už je za náma. Na Švédsko zbyly jen vzpomínky, hrstka kamarádů který potkáváš pravidelně na Facebooku, a modrožlutá vlajka na zdi mýho pokoje.

Nepřestat se hýbat.

Jde to, a ne že ne! Ačkoliv jsem v Německu zkysnul ve vesnici, kde kromě dvou hospod nebyl ani jeden supermarket, natožpak nějaký fitko, tak i přes to, to jde! Vlado, budoucí inženýr ze Slovenska, sestrojil na zahradě našeho domu jako správnej kutil domácí posilovnu. Za pomocí dvou stromů, železný trubky a prázdnýho 50l sudu od Krombacheru. Read more »