V křesťanském kalendáři je Velký pátek pátkem před Velikonocemi, součást Svatého týdne a velikonočního tridua. Tento den je připomínkou smrti Ježíše Krista na kříži. Wikipedia. No věřili byste tomu?
Tak nevím. V naší rodině se i přes výročí smrti Ježíše vždy Velký Pátek vítá s nadšením. S podivem sledujeme smutná procesí, která se linou z kostelů a farností. Přičemž nechápeme, co je nutí truchlit na tak skvělý den s ještě lepším názvem. Vzpomínám, jak vloni zjara dostal otec poštou pozvánku: "Setkání všech Pátků se uskuteční na Velký Pátek v obci Pátek." Škoda, že se nesebral a nejel, musela to být sranda a mohl mi přidat nějaké záznamy do už tak bohatého rodokmenu 
The Cure - Friday I'm in Love
Dnešním rokem však přidávám i další důvod, proč se u nás bude slavit. Blog. Bossite jsem vždycky bral jako místo mých drobných mladistvých úletů (třeba tohle) či větších mladistvých úletů (ukázka), až jsme nakonec s bratrancem pojali tuhle stránku jako MP3 blog. To se ukázalo jako divácky nejžádanější.
Po předvčerejším rozhovoru s Junem jsem se včak rozhodl jinak. Zjišťuji, že na svých předchozích 21 let života nemám skoro žádné vzpomínky. A když už, tak jsou velmi nesouvislé (v 18 letech: návštěva OK Baru - vyjímečně autem - dvě super kočky - projížďka po Pardubicích, oslňuji nově nabytým řidičákem - v 5 ráno měníme píchlou gumu po najetí na obrubník v 90kmh - blondýnky neumí používat hever :-))
Od dneška to zkusíme jinak. Budu si zde psát pro sebe lehké bilancování. Studium VŠE v Praze a pobyt na kolejích Jarov s sebou přináší nečekané spousty zážitků a já vím, že jednou přijde den, kdy si na ně rád vzpomenu. V tu dobu mi už ale paměť sloužit nebude a tak rád hrábnu po zápiscích z tohoto blogu. Už vidím, jak se řehtám s kamarády u piva , jak jsme se zamlada chovali jak debilové
Jaroslav Uhlíř - Ani k stáru
Tak třeba dneska…
Utrhl jsem se z Prahy už v 7 ráno a nechal za sebou ve spěchu na vlak jako každý týden zabordelenou kolej. Omlouvám se Ondro za ten svinčík, který musíš vždycky trpět (Ondra jezdí na kolej jako první, anšto je naším nejpilnějším studentem). A pak už to jde ráz na ráz:
- Odjezd do Města, návštěva zubařky. Z návštěvy zubaře mají stres i největší drsňáci. Vždycky si moc rád oddychnu, kdy slyším: "Žádný kaz, po kom ty ty zuby máš". Zaplatím šest stovek za preventivní pečetění zubů (3 moudráky). Kde jsou ty časy, kdy jsi za podstoupenou prohlídku dostal pochvalu s Červenou karkulkou a od rodičů zmrzlinový pohár.
- V poledne se dozvídám, že Katastrální úřad má dnes jen do 13 hodin. Chystám nákup pozemků a je potřeba mít dokumentaci. Potvory, říkám si, myslel jsem, že pátek je pracovní den. Sedám do auta, překračuji jako obvykle minimálně deset dopravních předpisů a ve 12.50 klepu na dveře Podatelny č.107 se žádostí o výpis z katastru. Uff … paní za pultem už sice má sbaleno domů (jak typické), ale ještě jsem jí ukecal Love you.
- Sháním mezinárodní řidičák. Dopravní odbor Magistrátu má do 14 hodin a já v 13.30 beru pořadový lístek s č.136. Během 10 minut jsem o 50 korun a fotku lehčí, ale v ruce vesele třímám ten cár papíru, který si někdo dovolil nazvat mezinárodní řidičský průkaz.
- Odpoledne lehká práce do školy (nesnesitelný předmět Úvod do informačního managementu) a nákup v Kauflandu, kde na mě již zdáli mává nějaká holka - asi se známe - ale já si ji vůbec nevybavuju. Omlouvám se Vám, slečno pokladní, to rande si dáme až jindy…
.. já už musím blognout, jinak to prošvihnu ..
díky za pozornost. I love you all! (jak by řekl Marek)
P.S. Dám myland (čti majlant) komukoliv, kdo mi poradí řešení na nekonečný boj s komentářovým spamem. Official Drupal fix sucks.
Recent Comments