V pondělí po jedenácté dopoledne naše letadlo spolehlivě dosedlo na ranvej a já se tak po 4,5 měsících opět ocitl ve vlasti české. V Praze bylo slunečno, letušky ČSA byly milé a cesta z Ruzyně do rodných Pardubic proběhla až nečekaně rychle. A tak jediné překvapení byl teplotní skok z vyhřátého Coatesvillu, kde i v říjnu mají 25°C do českého podzimu s vlezlými ranními mrazíky. 
Rozhodl jsem se napsat tenhle článek, abych uzavřel sérii spotů věnovanou létu v USA. Někteří z vás se mě ptají, jak za mořem bylo a co tam bylo pěkného. Kupodivu nikdo se vás po návratu z cest nikdy nezeptá, co stálo v cizině za starou bačkoru 
Ale pokusím se odpovědět na obojí. Jaké tedy byly uplynulé léto?
A) Práce. Zpočátku to vypadalo na katastrofu. Představte si, že přijedete do USA a jediné zaměstnání, které máte jisté je práce v supermarketu za $8.10/hod. Pro představu to je pozice, na kterou v USA dosáhne kdejaký černoch, a nemusí k tomu mít ani střední školu. Studenti z Evropy jsou vůbec v USA bráni jako pomocná pracovní síla a leckde jim jsou ochotni nabídnout jen okolo šest dolarů na hodinu, což je state minimum wage. Poznal jsem však spoustu Rusů a Kazachů, kteří jsou i s tímhle spokojeni a celé dny za to umývají nádobí. Klidně i 16 hodin denně.
Nakonec se na mě však usmálo štěstí, a pěkně jsem to popsal už v článkem v létě. Podařilo se mi zabít dvě mouchy jednou ranou. V Bentley Systems mi nabídli nejen slušnou pozici, ale i nějakých ~250 Kč/hodinu. Dobrá věc je, že přesčasy a svátky se v USA proplácejí násobeny koeficientem 1,5 - a tak třeba na Independence Day nejste vůbec v práci a přitom dostanete plný plat za 8 hodin a ještě polovinu k tomu
I v USA znají byrokracii. Požádal jsem o klávesnici k laptopu, jelikož po mě v Bentley chtěli přepisovat nějaké texty. Company request musel být schválen třemi managery. Dorazila až za týden a to stála jen 15 babek
Navíc mi v Bentley nabídli stáž i na příští rok. Mám si prý vybrat mezi USA a Holandskem. Nejdřív chtěli, abych se rozhodl hned - firmy v USA si často studenty podchytí už během studií. Vysvětlil jsem jim, že si to budu potřebovat rozmyslet. Naštěstí to v Bentley pochopili. Musel jsem ale slíbit panu Bentleymu, že s ním zůstanu v kontaktu Celkově tuhle zkušenost hodnotím vysoce pozitivně.
B) Zábava. Vloni a předloni jsme v USA dělali hodně akcí. Pracoval jsem v Put-in-Bay v Ohiu a v Ohiopyle, PA, což jsou místa, kde je bujarý noční život a pití teče proudem 
Letos jsem se přestěhoval do Coatesvillu u Philadelphie, kde mi strýc nabídl bydlet u něj v domě. Výhodou bylo, že jsem se po letech mohl vidět s americkou větví naší rodiny a taky že bydlení bylo zadarmo. Na druhou stranu v této oblasti bydlí hodně věřících a tak je zde vztah k pití alkoholu a obecně k nočnímu životu poměrně zdrženlivý. Překvapilo mě, že v hustě obydlené oblasti musíte jet třeba 10 mil, abyste narazili na obchod který prodává pivo. A to ještě bude zastrčený v nějaké boční uličce. Američané jsou dost konzervativní. Marek mi třeba poslal z dovolené pohled s polonahými Chorvatkami a ten se zasekl na několik dní na místní poště. Nakonec dorazil napůl roztrhán, s obrovským otazníkem na zadní straně Jenom v Kalifornii konzervativní nejsou, tam si jsou schopni zvolit za guvernéra imigranta a filmovou hvězdu
Hlavní zábavou teda zůstaly holky v práci, a randění s Jackie považuju za slušný zážitek. Přiznávám, že to byla moje první Američanka a určitě těm ostatním nezkazila reputaci Teda docela mě překvapilo, jak moc konzumní jsou dnešní teenageři v USA. Na rande chodí zásadně do kina nebo na bowling, popřípadě nakupovat do mallu. Nic moc. Vzal jsem Jackie na západ slunce k jezeru, které měla asi pět minut od domu. Děsně se jí to líbilo a navíc řekla, že by jí samotnou v životě nenapadlo to jít sledovat. Prostě legrace
Jedním z vrcholů léta byl určitě konzert Incubus v Philadelphii. Atmosféra byla výtečná, o čemž svědčí i nohy fanouška létajícího nad davem V pozadí lídr skupiny Brandon Boyd v akci.
C) Cestování. S Dejanem ze Srbska jsme pro tohle léto plánovali road-trip okolo USA. Dejan ale zasekl v Londýně a do Ameriky se nedostal (atentáty v UK, pamatujete?). Jak však pravil John na svém blogu, "člověk v životě pořád musí přemýšlet nad náhradním plánem, kdyby se něco posralo".
Na konec léta jsem teda sbalil auto, z New Jersey vyzvedl Zdeňka, který tam celé léto připravoval lahodné pokrmy z moře a vyrazili jsme na takový menší trípek I tak se mi ale podařilo si splnit pár věcí, o kterých jsem snil:
- Řídit auto na Manhattanu. Chce to kus drzosti a odvahy. Obecně se dá říct, že je to jako řídit po Praze. Navíc na Manhattanu se člověk dobře vyzná, na mapě vodorovné silnice jsou streets a svislé avenues. Provoz je opravdu rušný, 3-4 pruhy a z nich ten vpravo je většinou obsazený parkujícími auty a v tom druhém zprava stojí každých 100m zásobování se zapnutejma nouzovkama. A v tom levém zase stojí auta odbočující doleva. Takže si představte slalom, kde jedete současně vy, spousta kličkujících taxíků, obyčejných newyorčanů, dvoupatrové autobusy, houkající policisté a sanitky. Sem tam i černoch na kole, zejména na Upper Manhattan nebo v Bronxu
- Vidět zápas NHL. Před Madison Square Arenou nás přivítal obrovský dav fanoušků, když jsme přicházeli na úvodní zápas sezony New York Rangers. Navíc věděli jste, že v první pětce Rangers hrají 4 Češi? Fanoušci v hale byli super, a ačkoliv NYR v polovině zápasu prohrávali, tak neustále skandovali buď "Let's go Rangers" nebo "Fuck Panthers!" Ani my jsme naše borce nenechali ve štychu. Vytvořili jsme trojhlavý český kotel a s pokřiky "Jardo, poď!" (na pomalu bruslícího Jágra) nebo "Průchyč vole!" (na Petra Průchu s pukem před prázdnou brankou) je dovedli je za famózním obratem z 1:2 na 5:2
Pravda, americké publikum s námi naše pokřiky nesdílelo, ale věřím že alespoň ve VIP sekci přítomné slečny Němcová a Kůrková si s chutí zakřičely
Takhle nějak vypadají Niagarské vodopády v noci. Vyfotit se s nimi dá jedině tak, že se nakloníte jako Zdeněk na fotce. Pokud byste to zábradlí přelezli, spatří vás všudypřítomné kamery Poděkování patří naší stařičké Toyotě, která si během 7 dní odsloužila dalších 3000 mil a taky Zdeňkovi za perfektní navigaci během celé cesty. Kdo jiný tě dostane skrze Boston za půl hodiny během rush hour 
Doufám, že to tvoje se taky povedlo. Koukej mi o něm blognout, a nebo povědět až se v Praze potkáme 
Green Day - Holiday 
On Thursday afternoon we polished our Toyota Camry and set for Pittsburgh. While driving on the 
And so did the Penn State players 
Despite the poor performance in the game, we still had lots of fun! Mainly due to perfect supply of 
Recent Comments