Jarov jsou největší koleje VŠE. Komplex šedivejch budov, jako by je člověk vytrh ze snu soudruha Husáka. V přízemí zamřížovaný okna, na chodbách studený kachle a průvan, kterej ti zalejzá za nehty od listopadu až do konce března. Davy anonymních lidí. Každý má svou kukaň v tomhle obrovským hnízdě. Jarov jedna A. Jarov dva eF. Začátkem roku ti přidělej písmeno, vystojíš frontu na vyplnění smlouvy a dostaneš klíč od dveří kde strávíš příštích 10 měsíců. Jasně, skoro jako v lágru.
Sedím v tom svym doupěti, pět na čtyři metry. Říkáš si, že i vrazi na Guantanamu se maj určitě líp, a ty za to ještě platíš prachy. Zasranejch patnáct stovek každej měsíc. A když máš štěstí, vyjde na tebe i povlečení s knoflíkama. Sakra. Je čtvrtek večer a já to zase prosral. Výdej prádla jen ve středu a čtvrtek od dvanácti do dvou. Loterie. Zkusím to zase příští tejden.
Morningwood - Nth Degree
Aby tady člověk dokázal přežít, nesmí trávit na pokoji víc než tři hodiny denně. Jinak se z toho zblázníš. Staneš se osobností, která žije jen na ICQ a tvůj denní program se scvrkne na input v podobě nákupu jídla a output - výlet přes chodbu do společných toalet. Takových je tu hodně. Vedle nás bydlí sousedky a za čtvrt roku je potkáš maximálně dvakrát. Jsou zalezlý v noře jak dobře vyžranej jezevec. Asi se mají fajn.
Půjdu spát. Sedím na posteli a budík promítá na strop 4:52. Chtěl jsem vám napsat, jak jsme se předevčírem zpráskali jak hokejisti po Naganu. Ale dnes už ne. Je pět ráno a já mám zítra rande.
Pizza nebo kino …
Recent Comments