Já a Legend
Monday, August 3rd, 2009Povím Vám neobvyklý příběh. To, co se dočtete na dalších řádcích, se opravdu stalo. Nebo ne?
I. ÚVOD
Byla mi vším.
Když jsem přijel na německý venkov, za zkušenostmi, a za prací, nikoho jsem zde neznal. Byla to de facto cesta do neznáma. Jediným světlým bodem ve tmě byl fakt, že mne má v den příjezdu vyzvednout na nádraží chlápek, který mne ubytuje, a druhý den zavede do práce.
Je pondělí. Začátek prázdnin. Motorový vlak společnosti NordWestBahn si razí cestu krajinou mezi lány vzrůstajícího ovsa. Cesta z Brém do cílové stanice trvá přesně 90 minut. Dívám se na hodinky. “Je 14.45, za pět minut bychom tam meli být,” opakuju si v duchu, “hlavně nevystoupit v jiný zastávce. To by byl průser.”
Vystoupil jsem správně. Okolo sebe vidím řady jedno- a dvou-patrových domků s neskutečně upravenými zahradami. Německý venkov. Na peroně stojí tři lidi. Já, postarší stařenka s nákupní taškou “ALDI”, a asi 40-letý chlápek vysokého vzrůstu. C je správně. Chlápek mi vyráží naproti. Ružové triko mu ubírá na věku, a zblízka poznávám, že mu pravděpodobne už táhne na padesát. “Hallo, ich bin Herr Kalt,” představuje se.
Dorazil jsem na místo.
Byla mi vším.
Nasedáme do jeho VW. Po asi deseti minutách vystupujeme uprostřed jakési vesnice. Ničím od ostatních nevyniká: upravené domy, malý kostel na návsi, a autobusová zastávka, kde zastavuje autobus 1x denně. Jdeme přes ulici k domu, který se stane mým domovem. (more…)