Osudové 11. září?
Friday, September 11th, 2009Osudový pátek, osudové 11.září. Ne, vážně nejde o čin pár Arabů za velkou louží. Jsme tady, dneska, v přítomnosti. Ačkoliv hodiny na stěně ukazují teprve hodinu po poledni, dnešní den už teď může zajistit několik zvratů v mém životě. Mám rád takovýhle období, kdy se každej den něco děje, a nikdy nevíš, jaká příležitost na tebe za rohem čeká.
Ale pěkně popořadě. Předchozí dva týdny jsem strávil ve svým rodným městě. Byla to změna, po příjezdu z Německa. Žádná němčina, žádný divoký párty. Na druhou stranu tě čeká doma teplá večeře, a to taky není k zahození 
Tyhle týdny se nesly v rytmu setkávání se se starejma kamarádama, který člověk od střední neviděl. Vynikající byl návrat na zimák, kde jsem po dvou letech opět vyrazil mezi “hárdkór” fanoušky do kotle. Dominátor sice vítězství nevychytal, ale i tak byla pořádná legrace, jako za starejch časů:
- - “No nekecej, co ty tady děláš?” (asi 50x ten večer)
- - “Pivo a párek, dáme?”
- - “Jó, Hašan, tohle v en-ejč-el, neuvidíš, Amíku…”
- - “Dědeček, dědeček…!!” (pokřik na navrátilce v naší brance)
Co dodat, cejtíš se, jako když ti je znova šestnáct. Výbornej tejden završil čtvrteční tenisovej mač s dejvem. Tomu se povedlo za mrzký peníz sehnat kurt v jedný vesnici za městem. Tenisový centra? O ničem! Z vedlejšího kurtu pořád přelítávaj míčky, a koho by bavilo postý poslouchat toho uhekanýho strejce na kurtu číslo 3. Zato tady, to byla paráda! Jedinej kurt, mezi poli a potokem. Výsledek: třikrát 0:6, ostuda! Mám co dohánět! Ale ten klid, a pohoda na kurtech, kdy na tebe praží sluníčko, a kolem tebe jen ty, antuka a soupeř, to je k nezaplacení. (more…)