Bossite.com

Už dlouho jsem nebyl na nation. Byl nejvyšší čas vyrazit, protože dnes byla párty opět v Exitu, jen pár kroků od našich kolejí.

O několik dní dříve, okolo 11 dopoledne. Spím, u hlavy mobil. Zazvoní. Neznámé pražské číslo, pevná linka. Crr. Crr. Accept call.

Před nation je dobré si vyrazit někam předem. Člověk potká pár dalších lidí, a celkově se hodí do takové párty nálady Dneska slavili dva kamarádi, exchange studenti, svoje narozeniny. Stoyan (bulhar) a Julian (ital) udělali párty na nejvyšším patře jarova G, a okolo deváté večer jsem tam dorazil. Pěkná jízda. Už o pět pater níž slyším ve výtahu hudbu. Jedenácté patro. Vystupuju z výtahu. Gala - Free from desire zní nahlas přes celé podlaží. Vstupuju dál, heyy deniel … !! Happy birthday guys !! Have a drink !!

Po ránu v telefonu nemám příjemný hlas. Vím to. I tak se tentokrát zkouším přemoct:

"Prosím, Pátek"
"Mluvím prosím s panem Pátkem?"
"Mluvíte, vždyť to říkám. Kdo volá?"
"Tady Šubrtová!"
"Aha. Dobré ráno. A co chcete?"
(chvilka ticha)
"Byl jste vybrán jako náhradník na studium do Stockholm School of Economics. Chcete jet?"
"Ty vole.. " (tiše). "No, jak dlouho mám na rozmyšlenou?"
"Teď hned. Jinak to propadá."

Párty na Jarově G probíhá výborně. Víc než 50 studentů z celého světa se sešlo na jednom pokoji v Praze, a mám pocit, že jsem tam jediný čech Zdání nakonec klame, a seznamuju se s monikou, jakousi slovenkou z buddy systému. Pití teče proudem, šampaňské se brzo ocitá nejen v kelímcích, ale i na stropu. Pokojem duní pravidelný beat.

"Tak jo. Beru to!!", křičím do telefonu, aby si to Šubrtová náhodou nerozmyslela.
"Výborně, tak si vás tu píšu. Gratuluju."
"Jo díky, tyjo … " (rozespale). "Mějte se, nashle". Opět usínám

Následná nation párty stojí za to. Již přiopilého oslavence Stoyana jsme dotáhli z koleje až k baru, aby své narozeniny stvrdil dalším drinkem. Na parketu to začíná ožívat. Překvapuje mě, že kdykoliv jde člověk na nation, potká tam spoustu nečekaných známých. Chvilku popíjíme s Dennisem a Monikou, za chvíli mně klepou na rameno nějaké dvě přiopilé rusky ("sorry, i'm taken" na ně naštěstí fungovalo ) a ještě pár momentů nato se ocitáme celá parta z buddy systému (cca 50 lidí) uprostřed danceflooru. Ten jsme si na chvíli v podstatě celý zabrali. Zčistajasna potkávám další známé, alču, davea, zuzku, verču .. dokonce i anežku, která mi týden co týden přísahá že na nation nechodí. Ať žijou spontánní rozhodnutí Překvapením na závěr je, když na mě u východu z klubu čeká mexicano amigo Santiago. U něj jsou dvě holky, které jsem nikdy neviděl. Ony mne však znají dokonale, a do posledního detailu mi popisují drby, které jim na mne Marcel, můj holandský buddy prozradil. Ach jo, to si zas buduju pověst Holky, iva a lucka, se nakonec představí jako koordinátorky z buddy systému a hned je vše jasný.

Takže Stockholm, říkám si, když se konečně probudím. To beru!! Na jaře jsem tam, jak na koni

Celkově vzato to byl hodně povedený týden. A ani jsem se moc nenadřel.

… because you're mine, I walk the line.

Johnny Cash - I Walk The Line

Poslední dva týdny vlastně jinou hudbu neznám. Johnny Cash. Hrál nám tady na koleji párkrát při našem občasném pokrovém dýchánku. Připočti k tomu dnes zhlídnutej stejnojmennej životopis. Týnejdžr by řek, že keš prostě růluje.

Jinak byl uplynulej tejden plnej zážitků. Největší z nich bylo asi v pondělí mediálně proslulé derby slávie se spartou. Vyrovnanej fotbal a intenzivní nepokoje v hledišti jsme viděli z hlediště, napáskovaní mezi slávistické hooligans. A stálo to za to -> checkni video:

Další postřehy docela slušně vystihnul marek.

Přes týden hodně času strávenýho u wendy na koleji, pár zmeškanejch přednášek (kdo na ně vůbec na VŠE chodí), párkrát do fitka, přihlásit se na stáže na AIESEC. Na dvě cvičení jsem si do školy ale vyrazil. Zatímco na business intelligence se zuřivě buší do klávesnice, tak na project managementu se skládalo puzzle

A právě teď (sobota, 02:55) mi za zády doznívá narozeninová párty kamaráda. Oslavenec to po alkoholovým mexamixu zabalil už v deset. Prostě vytuh My ostatní jsme se přesunuli na náš kolejní pokoj, a značně rozšířili naši sbírku prázdných lahví na polici. Na konci roku, při vystěhování pokoje, zas naplníme ten zelenej kontejner před kolejí

OK. Chceš dostat titul. Studuješ tři roky, složíš všechny zkoušky, napíšeš bakalářku. Ale to nejhorší tě ještě čeká - promoce.

Pozvi všechny kamarády, příbuzné, rodiče, přítel/kyně. Vstaň ráno v 7. Pořádně se uprav, obleč se do kravaty, sáčka, dej si výživnou snídani. Ráno se trochu protáhni, celé dopoledne budeš totiž sedět jak prkno Pětkrát přijmi hovor a vysvětli rodičům, kterak nezabloudit autem v Praze. Neustále kontroluj, kolik je hodin. Přivítej rodiče před kolejí, a na poslední chvíli jim do trafiky uháněj koupit lístky na tramvaj. Přítelkyni svěř na pár hodin do rukou dobrému kamarádovi

Vydej se napřed do školy. Musíš tam být hodinu předem. Vystůj si proklatě dlouhou frontu do šatny, kde se už začínají houfovat studenti a gratulanti. Najdi studijní referentku. Vystůj si frontu na podpis archu studijní referentce. Běž k Nové Aule. Vystůj si frontu, aby tě pustili dovnitř. Seřaď se podle abecedy s ostatníma studentama, a posedejte si do druhé řady sedaček zprava. Půl hodiny vyčkej nehnutě na místě do začátku ceremonie. Za chvíli se dovnitř vyrojí dav ostatních přihlížejících, bojujících o volná místa, kterých je kurevsky málo. Nenechej nikoho sednout, dnes je to tvůj den.

Zadrž smích, když se spustí hudba jak na pohřbu. Nechechtej se děkanovi v hábitu jak z Noci na Karlštejně. Opovaž se pousmát nad procesím univezitních papalášů, které vypadá jak oživlej staroměstskej orloj. Hraje-li se státní hymna, nehýkej.

Za chvíli se na tebe dostane řada. Začni se usmívat. Vstaň. Vyčkej na signál referentky. Za chvíli ohlásí právě tvoje jméno. Kupředu, brachu. Dva kroky a jsi na pódiu. Blesky foťáků na několika místech auly označujou tvoje přátele. Jo! Tři kroky a jsi u děkana. Převezmi desky s diplomem a po zbytek dne se blaženě usmívej

 Já, wendy, ivka a juneau. Bakaláři jsou označeni deskami.

Kulturní dům IDEON září do zimního večera. Parkujeme auto v zácpě před vchodem. Je tomu dva roky, co jsme se naposled vydali na maturitní ples naší střední školy. Otvíráme dveře a vcházíme po mramorovém schodišti do tanečního sálu.

Čtyři roky po maturitě už nečekáš na podobné akci moc známých tváří. Maturanty, kteří čekají na šerpování, znáš jako haranty, kteří si během tvýho studia honili po chodbách s mokrou houbou. Dnes si tu užívaj svách pár minut slávy a nalejvaj se pivem a vodkou za bedlivého dozoru jejich rodičů

Ples nakonec překvapil. Brzy jsem potkal bývalé kamarády … Frantu (3x více vlasů než obvykle), Čendu (o pár kilo více než obvykle), Martinu, Olgu (stále stejné krásky), Lenku, Petra a další. A když k tomu přidáš pár pořádně naložených kámošů od mé přítelkyně, pak je o zábavu postaráno

Tentokrát jsem vyjímečně řidičem. Užívám si střízlivosti a kochám se kousky zlitých týnejdžrů, dvacátníků a tátů od rodin.

Kapela taky překvapila. Od postaršího kytarysty, klávesáka a zpěvačky jsem toho moc nečekal. Ale ouha! Po obligátní polce a valčíku spustili živě letošní hit diskoték V.I.P. od Shauna Bakera. Navrch přihodili Kabáty a konal se skutečný muzikální megamix. Bohužel jsme strávili většinu času v sedě na baru a foyer.

Příště vysvětlím včas drahé polovičce, že zánovní a tlačící plesové boty nejsou na plesovou akci to pravé

V úterý na nation …

Ne. Nepřestal jsem psát na blog. Teď to napravím, aspoň rychlou zprávou. Za posledních 24 hodin mně potkaly dvě události, který se člověku dostanou do cesty jen velkou náhodou.

Večerní rychlík. Včera. Pardubice-Praha. Poklidná jízda prvních patnáct minut, až potom.. Řečany nad Labem. Lup ho … podobná rána kterou zažívá plastovej řidič v crash-testech. Záchranná brzda, od vlaku ve tmě odletují jiskry. Přechod z plné rychlosti do zastavení nám trval půl minuty. Chlápka, kterej přecházel koleje, táhnul vlak ještě 300 metrů. Respektive některé kusy těla táhnul, jiné postupně odpadávaly. Nebyl to pěknej pohled. A ještě chvíli mi v paměti zůstane. Zpoždění tři hodiny byla už jen třešnička na dortu.

Dneska ráno jsem se probudil a vyrazil na letiště. Přijeli výměnní studenti z Rotterdamu, a mě s Markem byl svěřen úkol se o ně první dny postarat. Na letišti jsme na ně čekali v Arrivals hall se jmény na cedulce, jako největší delegáti. Následný transfer taxíkem na koleje Jarov jim ukázal, že ekonomové válí ve velkém stylu. Jsou vtipní, holandština zní pro české uši jako němčina křížená s chrochtáním prasete. Menší šok zažili při ubytování na Jarov III.F, je třeba říct že místnosti na kolejích jsou v ČR oproti Holandsku asi poloviční.

Zítra s nima vyrazíme do dalších hospůdek a zákoutí, za novými zážitky. Váháme mezi Petřínem, Žižkovskou rozhlednou a Vyšehradem… 

O tom, že celebrity českého undergroundu jsou ještě daleko za slávou jejich západních kolegů nás přesvědčí dnes vydané video od noisebrothers. Tohle video určitě musíš vidět. Kam se hrabe Paris Hilton? Agáta je nejlepší, protože žije ve fucking Czech republic!!

Dále hrají:

Kluci z noisebrothers zas jednou ukázali, co v nich je. A navíc už vydali i pokračování:

Opět Agátka. Jasně, Standa nechybí. Tentokrát i stripper Pluto a dva policejní příslušníci jako bonus … I WILL BE ON MTV … I AM VERY FAMOUS IN CZECH REPUBLIC … HUSTÝ, CO?

Půl sedmý ráno. Na Strahově proběhla hodně dobrá akce. Ale ten návrat se teda protáhl, ještě o hodinu a půl dýl než včera. A zítra další noční courání po Praze. Vesměs celej semestr se nese v tomhle duchu. Profesní růst? Ani náhodou.

Budu se nad sebou muset zamyslet. Už jste si někdy dali novoroční předsevzetí? Jak to dopadlo? 

Texas - Summer Son

OK, přiznávám, jsem v náladě. Zkoušeli jste někdy blognout pod vlivem? Uvidíme jakej to bude mít ohlas.

Je pět ráno. Právě jsme se vrátili z N2N. Akce, kam jsem vlastně nechtěl jít. Ve dvě ráno jsem si ale řek že spát nepůjdu. Noc je mladá. Poslední tejden semestru. Pak už jen zkouškový, který bude stát za hovno.

Dnes večer jsme měli poslední hodinu čínštiny. Psal se test a to znamená naučit se slovíčka, rozuměj ty jejich malůvky. Čárka, čárka, kratší čárka, tečka. Jako morseova abeceda. Jen místo 26 písmen jich šikmoočka maj 50 tisíc. Každej semestr po poslední hodině se jde kolaudovat zápočet. Naše banda patnácti čínofilů vypálila ze školy lačná zážitků okolo půl osmé - a rovnou do čínský restaurace. Žádnej bufet, jakej najdeš dneska na každý zastávce metra. Z dvou druhů masa a dvou omáček udělaj menu o 60 porcích. A vše za 59 kč. To ne. Prostě hodně dobrá restaurace s typickym čínskym jídlem. Ňamky.

Ačkoliv zmoženej po večeři v čínským ristorante, dorazil jsem na N2N poměrně svěží. FREE ENTRY, píšou na dveřích. Super. Ty prachy, co bys dal normálně za vstup stejně vypálíš na prvním panáku. Vevnitř nabito. A vedro. Kočky, dva bary a spousta známejch. Dovez sem z Manhattanu za dva dolary vychytanou kravatu. Dnes má úspěch. Nejdřív ale na ten bar. MOJITO. To můžu. Měli by ho prodávat flaškový. Místo chemickejch shitů jako fanty a ice tea, který tea nikdy neviděly. Mojito je lepší, co? Dávám si první, druhý, oh yeah …

Když nám přinesly na stůl první specialitu - pekingské mořské řasy, tušil jsem že opět naplním chuťové pohárky až po okraj. K tomu se přidaly černý vejce, vepřový v láku, a perfektní lilek s ďábelsky pálivou omáčkou. Kopec rýže patří k číňanům jako Bony ke Klajdovi. Sedím vedle profesorky a z původně introvertní slečny se vyklube zajímavá společnice. Sinologové jsou správní blázni a maj něco do sebe. Popíjíme spolu Plzeň a proberem všechny možný témata. Už dlouho jsem si takhle dobře nepokecal. Starší holky jsou na tohle lepší. Hodně toho znaj a vědí co chtěj. Super večeře. Nakonec panáky čínský 60% vodky. No nazdar. Chutná to jak chemickej etanol. Ale co by člověk neudělal pro poznání cizí kultůry.

Rychle shrnu N2N. Mojito, mojito, paříme, paříme, díky tebe ne, ok, vyměníme si čísla, mojito, paříme s jinou, paříme, fotíme se, mm.. tebe radši nechám někomu jinýmu. No, sranda. Během tří hodin člověk potká desítky známejch. Zapaří si s deseti holkama. Se třema super, s jednou si vymění číslo, další tři ho po chvíli omrzej a jedna se na něj po chvíli vysere. Jo, i to k tomu patří. Přesně tohle mě totiž baví. Pochopil jsem, proč jsem rád single. Někdy asi potkám tu pravou. Teda jestli vůbec? Paroubek taky našel pravou, ale za pár let ji vyměnil za mladší kost. Ach jo. Snad nebudu stejná svině. Chci bejt správnej táta. Ale do tý doby .. teď hledám to správný slovo .. flirt. Znáš to, svádějící pohledy, mojito v ruce, super muzika a nabitej parket. Úlety, který tě rozpálej až do běla. A navíc dnes skvělý zážitky. Víťa, normálně slušňák předváděl neskutečný kreace, když zahráli tiesta. Dum, dum, love comes again… nářez. Cigárko v puse, to bys do něj nikdy neřek. Holt, informatik odkryl svou tvář. Carlos s Omarem, který jsem neviděl snad rok. Honza jako vždycky sledující všechno se stoickým klidem. Karol prohánějící šelmovsky ty nejkratší sukně. Prostě jízda.

Asi v 11 jsme čínskou restauraci opustili a já se vydal na kolej. To jsem ještě netušil jak dlouhá noc se chystá…