Půl sedmý ráno. Na Strahově proběhla hodně dobrá akce. Ale ten návrat se teda protáhl, ještě o hodinu a půl dýl než včera. A zítra další noční courání po Praze. Vesměs celej semestr se nese v tomhle duchu. Profesní růst? Ani náhodou.
Budu se nad sebou muset zamyslet. Už jste si někdy dali novoroční předsevzetí? Jak to dopadlo?
Texas - Summer Son
OK, přiznávám, jsem v náladě. Zkoušeli jste někdy blognout pod vlivem? Uvidíme jakej to bude mít ohlas.
Je pět ráno. Právě jsme se vrátili z N2N. Akce, kam jsem vlastně nechtěl jít. Ve dvě ráno jsem si ale řek že spát nepůjdu. Noc je mladá. Poslední tejden semestru. Pak už jen zkouškový, který bude stát za hovno.
Dnes večer jsme měli poslední hodinu čínštiny. Psal se test a to znamená naučit se slovíčka, rozuměj ty jejich malůvky. Čárka, čárka, kratší čárka, tečka. Jako morseova abeceda. Jen místo 26 písmen jich šikmoočka maj 50 tisíc. Každej semestr po poslední hodině se jde kolaudovat zápočet. Naše banda patnácti čínofilů vypálila ze školy lačná zážitků okolo půl osmé - a rovnou do čínský restaurace. Žádnej bufet, jakej najdeš dneska na každý zastávce metra. Z dvou druhů masa a dvou omáček udělaj menu o 60 porcích. A vše za 59 kč. To ne. Prostě hodně dobrá restaurace s typickym čínskym jídlem. Ňamky.
Ačkoliv zmoženej po večeři v čínským ristorante, dorazil jsem na N2N poměrně svěží. FREE ENTRY, píšou na dveřích. Super. Ty prachy, co bys dal normálně za vstup stejně vypálíš na prvním panáku. Vevnitř nabito. A vedro. Kočky, dva bary a spousta známejch. Dovez sem z Manhattanu za dva dolary vychytanou kravatu. Dnes má úspěch. Nejdřív ale na ten bar. MOJITO. To můžu. Měli by ho prodávat flaškový. Místo chemickejch shitů jako fanty a ice tea, který tea nikdy neviděly. Mojito je lepší, co? Dávám si první, druhý, oh yeah …
Když nám přinesly na stůl první specialitu - pekingské mořské řasy, tušil jsem že opět naplním chuťové pohárky až po okraj. K tomu se přidaly černý vejce, vepřový v láku, a perfektní lilek s ďábelsky pálivou omáčkou. Kopec rýže patří k číňanům jako Bony ke Klajdovi. Sedím vedle profesorky a z původně introvertní slečny se vyklube zajímavá společnice. Sinologové jsou správní blázni a maj něco do sebe. Popíjíme spolu Plzeň a proberem všechny možný témata. Už dlouho jsem si takhle dobře nepokecal. Starší holky jsou na tohle lepší. Hodně toho znaj a vědí co chtěj. Super večeře. Nakonec panáky čínský 60% vodky. No nazdar. Chutná to jak chemickej etanol. Ale co by člověk neudělal pro poznání cizí kultůry.
Rychle shrnu N2N. Mojito, mojito, paříme, paříme, díky tebe ne, ok, vyměníme si čísla, mojito, paříme s jinou, paříme, fotíme se, mm.. tebe radši nechám někomu jinýmu. No, sranda. Během tří hodin člověk potká desítky známejch. Zapaří si s deseti holkama. Se třema super, s jednou si vymění číslo, další tři ho po chvíli omrzej a jedna se na něj po chvíli vysere. Jo, i to k tomu patří. Přesně tohle mě totiž baví. Pochopil jsem, proč jsem rád single. Někdy asi potkám tu pravou. Teda jestli vůbec? Paroubek taky našel pravou, ale za pár let ji vyměnil za mladší kost. Ach jo. Snad nebudu stejná svině. Chci bejt správnej táta. Ale do tý doby .. teď hledám to správný slovo .. flirt. Znáš to, svádějící pohledy, mojito v ruce, super muzika a nabitej parket. Úlety, který tě rozpálej až do běla. A navíc dnes skvělý zážitky. Víťa, normálně slušňák předváděl neskutečný kreace, když zahráli tiesta. Dum, dum, love comes again… nářez. Cigárko v puse, to bys do něj nikdy neřek. Holt, informatik odkryl svou tvář. Carlos s Omarem, který jsem neviděl snad rok. Honza jako vždycky sledující všechno se stoickým klidem. Karol prohánějící šelmovsky ty nejkratší sukně. Prostě jízda.
Asi v 11 jsme čínskou restauraci opustili a já se vydal na kolej. To jsem ještě netušil jak dlouhá noc se chystá…
Jarov jsou největší koleje VŠE. Komplex šedivejch budov, jako by je člověk vytrh ze snu soudruha Husáka. V přízemí zamřížovaný okna, na chodbách studený kachle a průvan, kterej ti zalejzá za nehty od listopadu až do konce března. Davy anonymních lidí. Každý má svou kukaň v tomhle obrovským hnízdě. Jarov jedna A. Jarov dva eF. Začátkem roku ti přidělej písmeno, vystojíš frontu na vyplnění smlouvy a dostaneš klíč od dveří kde strávíš příštích 10 měsíců. Jasně, skoro jako v lágru.
Sedím v tom svym doupěti, pět na čtyři metry. Říkáš si, že i vrazi na Guantanamu se maj určitě líp, a ty za to ještě platíš prachy. Zasranejch patnáct stovek každej měsíc. A když máš štěstí, vyjde na tebe i povlečení s knoflíkama. Sakra. Je čtvrtek večer a já to zase prosral. Výdej prádla jen ve středu a čtvrtek od dvanácti do dvou. Loterie. Zkusím to zase příští tejden.
Morningwood - Nth Degree
Aby tady člověk dokázal přežít, nesmí trávit na pokoji víc než tři hodiny denně. Jinak se z toho zblázníš. Staneš se osobností, která žije jen na ICQ a tvůj denní program se scvrkne na input v podobě nákupu jídla a output - výlet přes chodbu do společných toalet. Takových je tu hodně. Vedle nás bydlí sousedky a za čtvrt roku je potkáš maximálně dvakrát. Jsou zalezlý v noře jak dobře vyžranej jezevec. Asi se mají fajn.
Půjdu spát. Sedím na posteli a budík promítá na strop 4:52. Chtěl jsem vám napsat, jak jsme se předevčírem zpráskali jak hokejisti po Naganu. Ale dnes už ne. Je pět ráno a já mám zítra rande.
Pizza nebo kino …
U paní Češkové jsem si z obchodního práva vytáhl Obchodní rejstřík a jal se jí po krátké přípravě na potítku vyprávět, jak to funguje. Jenže jsem ani nezačal, a zakecali jsme se o tom, jestli Nové Butovice patří ještě pod Pražský obvod, načež jsem jí začal přesvědčovat, že je to "vesnice" a "konec světa" a tím pádem patří spíš pod Středočeský kraj. No, paní doktorka práv se začala smát a mě bylo jasné, že i kdybych teď už řekl všechno špatně, tak z toho minimálně s trojkou vyváznu. Nakonec jsme se nedohodli na nějaké oznamovací lhůtě ve Sbírce listin: V pondělí po jedenácté dopoledne naše letadlo spolehlivě dosedlo na ranvej a já se tak po 4,5 měsících opět ocitl ve vlasti české. V Praze bylo slunečno, letušky ČSA byly milé a cesta z Ruzyně do rodných Pardubic proběhla až nečekaně rychle. A tak jediné překvapení byl teplotní skok z vyhřátého Coatesvillu, kde i v říjnu mají 25°C do českého podzimu s vlezlými ranními mrazíky. 
Rozhodl jsem se napsat tenhle článek, abych uzavřel sérii spotů věnovanou létu v USA. Někteří z vás se mě ptají, jak za mořem bylo a co tam bylo pěkného. Kupodivu nikdo se vás po návratu z cest nikdy nezeptá, co stálo v cizině za starou bačkoru Ale pokusím se odpovědět na obojí. Jaké tedy byly uplynulé léto?
A) Práce. Zpočátku to vypadalo na katastrofu. Představte si, že přijedete do USA a jediné zaměstnání, které máte jisté je práce v supermarketu za $8.10/hod. Pro představu to je pozice, na kterou v USA dosáhne kdejaký černoch, a nemusí k tomu mít ani střední školu. Studenti z Evropy jsou vůbec v USA bráni jako pomocná pracovní síla a leckde jim jsou ochotni nabídnout jen okolo šest dolarů na hodinu, což je state minimum wage. Poznal jsem však spoustu Rusů a Kazachů, kteří jsou i s tímhle spokojeni a celé dny za to umývají nádobí. Klidně i 16 hodin denně.
Nakonec se na mě však usmálo štěstí, a pěkně jsem to popsal už v článkem v létě. Podařilo se mi zabít dvě mouchy jednou ranou. V Bentley Systems mi nabídli nejen slušnou pozici, ale i nějakých ~250 Kč/hodinu. Dobrá věc je, že přesčasy a svátky se v USA proplácejí násobeny koeficientem 1,5 - a tak třeba na Independence Day nejste vůbec v práci a přitom dostanete plný plat za 8 hodin a ještě polovinu k tomu
I v USA znají byrokracii. Požádal jsem o klávesnici k laptopu, jelikož po mě v Bentley chtěli přepisovat nějaké texty. Company request musel být schválen třemi managery. Dorazila až za týden a to stála jen 15 babek
Navíc mi v Bentley nabídli stáž i na příští rok. Mám si prý vybrat mezi USA a Holandskem. Nejdřív chtěli, abych se rozhodl hned - firmy v USA si často studenty podchytí už během studií. Vysvětlil jsem jim, že si to budu potřebovat rozmyslet. Naštěstí to v Bentley pochopili. Musel jsem ale slíbit panu Bentleymu, že s ním zůstanu v kontaktu Celkově tuhle zkušenost hodnotím vysoce pozitivně.
B) Zábava. Vloni a předloni jsme v USA dělali hodně akcí. Pracoval jsem v Put-in-Bay v Ohiu a v Ohiopyle, PA, což jsou místa, kde je bujarý noční život a pití teče proudem 
Letos jsem se přestěhoval do Coatesvillu u Philadelphie, kde mi strýc nabídl bydlet u něj v domě. Výhodou bylo, že jsem se po letech mohl vidět s americkou větví naší rodiny a taky že bydlení bylo zadarmo. Na druhou stranu v této oblasti bydlí hodně věřících a tak je zde vztah k pití alkoholu a obecně k nočnímu životu poměrně zdrženlivý. Překvapilo mě, že v hustě obydlené oblasti musíte jet třeba 10 mil, abyste narazili na obchod který prodává pivo. A to ještě bude zastrčený v nějaké boční uličce. Američané jsou dost konzervativní. Marek mi třeba poslal z dovolené pohled s polonahými Chorvatkami a ten se zasekl na několik dní na místní poště. Nakonec dorazil napůl roztrhán, s obrovským otazníkem na zadní straně Jenom v Kalifornii konzervativní nejsou, tam si jsou schopni zvolit za guvernéra imigranta a filmovou hvězdu
Hlavní zábavou teda zůstaly holky v práci, a randění s Jackie považuju za slušný zážitek. Přiznávám, že to byla moje první Američanka a určitě těm ostatním nezkazila reputaci Teda docela mě překvapilo, jak moc konzumní jsou dnešní teenageři v USA. Na rande chodí zásadně do kina nebo na bowling, popřípadě nakupovat do mallu. Nic moc. Vzal jsem Jackie na západ slunce k jezeru, které měla asi pět minut od domu. Děsně se jí to líbilo a navíc řekla, že by jí samotnou v životě nenapadlo to jít sledovat. Prostě legrace
Jedním z vrcholů léta byl určitě konzert Incubus v Philadelphii. Atmosféra byla výtečná, o čemž svědčí i nohy fanouška létajícího nad davem V pozadí lídr skupiny Brandon Boyd v akci.
C) Cestování. S Dejanem ze Srbska jsme pro tohle léto plánovali road-trip okolo USA. Dejan ale zasekl v Londýně a do Ameriky se nedostal (atentáty v UK, pamatujete?). Jak však pravil John na svém blogu, "člověk v životě pořád musí přemýšlet nad náhradním plánem, kdyby se něco posralo".
Na konec léta jsem teda sbalil auto, z New Jersey vyzvedl Zdeňka, který tam celé léto připravoval lahodné pokrmy z moře a vyrazili jsme na takový menší trípek I tak se mi ale podařilo si splnit pár věcí, o kterých jsem snil:
Fanoušci v hale byli super, a ačkoliv NYR v polovině zápasu prohrávali, tak neustále skandovali buď "Let's go Rangers" nebo "Fuck Panthers!" Ani my jsme naše borce nenechali ve štychu. Vytvořili jsme trojhlavý český kotel a s pokřiky "Jardo, poď!" (na pomalu bruslícího Jágra) nebo "Průchyč vole!" (na Petra Průchu s pukem před prázdnou brankou) je dovedli je za famózním obratem z 1:2 na 5:2 
Pravda, americké publikum s námi naše pokřiky nesdílelo, ale věřím že alespoň ve VIP sekci přítomné slečny Němcová a Kůrková si s chutí zakřičely 
Takhle nějak vypadají Niagarské vodopády v noci. Vyfotit se s nimi dá jedině tak, že se nakloníte jako Zdeněk na fotce. Pokud byste to zábradlí přelezli, spatří vás všudypřítomné kamery Poděkování patří naší stařičké Toyotě, která si během 7 dní odsloužila dalších 3000 mil a taky Zdeňkovi za perfektní navigaci během celé cesty. Kdo jiný tě dostane skrze Boston za půl hodiny během rush hour 
Doufám, že to tvoje se taky povedlo. Koukej mi o něm blognout, a nebo povědět až se v Praze potkáme Green Day - Holiday
Odpočítáno .. a start! Jsou dvě hodiny v noci a já právě odeslal vedoucímu práce vyplněný formulář zadání bakalářské práce. Už není cesty zpět, příští měsíc a půl strávím u googlu prohledáváním výsledků u tohohle dotazu
Dva dni po návratu z našeho senzačního road-tripu po východu USA na mě padla realita světa v Praze. Dopad návratu do Čech bude drtivý. Marek mě včera nenápadně upozornil, že kromě bakalářky nás do ledna oba čekají ještě další dvě zkoušky. Právo a statistika. I když Marek má vlastně místo práva matiku. Prašť jako uhoď, tyhle tři jsou totiž TOP 3 most fucking weird bakule na VŠE. Jo, už se těším do Prahy, do školy, jako prvnáček…
P.S.: Věcnáá … Jo, řehtal jsem se smíchy, když jsem tenhle klip po letech objevil na youtube. Pamatujete to taky?
Minulý čtvrtek přišel balíček od Applu. Za $399 se v něm skrývalo milé překvapení. Už týden mi dělá společníka 8GB Apple iPhone
S kolegou Vostrým, který dorazil o týden před ním, se pěkně doplňují. Velkej a malej IPhone překvapí. Když ho rozbalíte z úhledné temné krabičky (pracovně jsem ji nazval Apple Coffin), zaručuji vám, že příští půl hodiny si budete užívat mega-dotykové obrazovky. Je to paráda
Druhý den jsem telefon odblokoval od sítě AT&T. Funguje mi v něm teď nejen simka T-Mobile, ale i česká Oskarta
Třetí den jsem si vyzkoušel volání, kalendář, budík, vestavěný iPod a další klasické utilitky, kterými každý mobil oplývá. S touchscreenem už si tolik nehraju.
Čtvrtý den jsem zjistil, že ta potvora se z nějakého důvodu nechce připojit na naše domácí Wi-fi. Kvůli nastavení routeru to určitě nebude, naše sít je nastavená tak bezpečně, že se k ní pirátsky připojuje i pár sousedů z okolí
Pátý den mě nasraly textovky. S tím touchscreenem se nedá psát! Ještě, že jsem v USA - kdo by se sral s textovkama? Ale jestli seš z ČR, máš tarif Odepiš a textovkou ti přišlo i babiččino parte; pak si koupi iPhone pořádně rozmysli
Šestý den jsem vzal iPhone do práce. Rozhodl jsem se, že vyzkouším foťák. Ten funguje naprosto bez problémů a dělá luxusní fotky! Check it out!
Příjezd do práce.
Oběd. Můj favorite, slice cheese, slice broccoli.
Odjezd z práce
Sedmý den jsem se konečně dostal k blogu Vám sdělit své dojmy. iPhone sedí vedle mně na křesle a ani nedutá. Asii doufá, že ho moc nezkritizuju, protože jinak by si iPhone při svém předvánočním marketingovém nástupu do Evropy určitě ani nevrznul
