Tři kliky a čtyřicet tisíc je v prachu. Právě jsem přes Servis24 odeslal peníze za nájem, a stvrdil tak svou účast na Erasmu ve Stockholmu do poloviny června letošního roku. Peníze jen lítaj. Nájem, jídlo, knížky, kalby. Hurikán Katrina na bankovním účtu. Stockholm je město proklatě drahý. Metrem do centra? Dvěstě korun. Točený pivo, stopadesát. Ale stojí to za to. Včerejší kalba se povedla, pravá studentská divočina, popíjíme se Zdeňkem pivo na okraji parketu a rozhlížíme se po divokém davu plném roztančených švédských blondýnek…

Je duben 2008, a mně volá Šubrtová ze zahraničního oddělení. Prý jedu na Erasmus. Beru to! Super, jízda, párty až do rána a spousta zážitků. Znáš to, když se pro něco nadchneš, vidíš všechno růžový jak spodní prádlo Paris Hiltnový. Prachy? Seženu! Bez problému. Dostaneš se mimo realitu, vidíš se na luxusní škole ověšenej kamarády, a čekáš že Erasmus bude ta největší jízda tvýho života.

Pět ráno! Už zase přetahuješ. Včerejší kalba super, návrat ve tři. Jo, člověk si rychle zvykne. Už se ti někdy stalo, že ses probudil, za oknem bylo šero, a ty sis nebyl jistej, jestli je ráno nebo odpoledne? Včera jsme vypadli o půl druhé z klubu, který byl kus za městem. Asi jako je Suchdol za Prahou, nebo Líšen za Brnem. Přijeli jsme tam v deset večer metrem. V noci ale metro nejezdí. Sakra! Jak se dostanem na kolej, v samým centru města? Sedum připitejch Erasmáků stojí před klubem, a vzpomíná, kterym směrem je Stockholm …

V listopadu už to začíná bejt realita. Za 2 měsíce jsem měl odjíždět, a pomalu začínáš počítat, že vypadnout na 6 měsíců do jedný z nejdražších zemí v Evropě nebude žádná prdel. Jo, škola přihodí 40%, to je jasný. Ale co ten zbytek? Chtěls přece investovat do akcií, shánět bydlení v Praze, raftovat v Rakousku, a máš spoustu dalších plánů, který akutně vyžadujou prachy. Prodat akcie? Blbost. Nejet na rafty? Pche! Nakonec běžíš do banky aspoň navýšit limit na kontokorent. Budeš tam žít skromně, žvejkat každej den švédskýho tuňáka z konzervy, a určitě nějak přežiješ.

Půl druhý v noci, a ptáme se okolostojících, kterým směrem je město. “Stockholm? This way!”, řekne chlápek, a mávne rukou do dálky, kde stojí benzínová stanice, a dál za ní je jen černočerná tma. Vydáváme se napospas temnotě, po lesní cestě, která spíš než tah na Stockholm připomíná okresku do Blšan. Po půl hodině se rozhodujem zastavit nějaký auto, a zeptat se na cestu. Za pět minut konečně jede. Postavíme se na kraj, a máváme … nic. Dvě ráno, a asi se nás bojej. Chápu. Taky bych nestavěl.

Pokračujem dál, a cesta nás vyhodí u nějaký fabriky. Vypadá to jako rafinérie. Šest se nás schovává do křoví, a Maďar stopuje sám. Tentokrát auto staví. “Stockholm? This way!”, mávne z napůl pootevřenýho okýnka a mizí směr les, z kterýho jsme teď přišli. Jdeme správně. Za deset minut jsme konečně v civilizaci. Město. Ulice. Světla. Druhej den ráno zjišťuju, že ten prales co jsme prolezli je Djurgarden, největší park ve Stockholmu. O půl třetí se vynoříme u olympijskýho stadionu z letních her 1912. Ještě 20 minut bloudíme, a pak už jsme konečně na koleji. Uff! Další noc za náma. Co máme dál? Pátek – 3 lidi slavěj narozky. Sobota – slavnostní raut ve škole, a následný clubbing v nočním Stockholmu. This country is not for old men.

Nakonec to vychází. Nájem mám zaplacenej, na účtě jsem v plusu, kontokorentu zatím netřeba. Jen tak dál. Příští tejden naplno vypukne škola. Předměty, co mám zapsaný, jsou naprosto odlišný od všeho, co jsem kdy předtím studoval. Chceš názvy, jo? OK, dám ti jeden. Applied Financial Accounting. Laskomina!

Jdu spát, a nechat si zdát o profit-loss výkazech… tenhle semestr bude challenge.