Ne. Nepřestal jsem psát na blog. Teď to napravím, aspoň rychlou zprávou. Za posledních 24 hodin mně potkaly dvě události, který se člověku dostanou do cesty jen velkou náhodou.
Večerní rychlík. Včera. Pardubice-Praha. Poklidná jízda prvních patnáct minut, až potom.. Řečany nad Labem. Lup ho … podobná rána kterou zažívá plastovej řidič v crash-testech. Záchranná brzda, od vlaku ve tmě odletují jiskry. Přechod z plné rychlosti do zastavení nám trval půl minuty. Chlápka, kterej přecházel koleje, táhnul vlak ještě 300 metrů. Respektive některé kusy těla táhnul, jiné postupně odpadávaly. Nebyl to pěknej pohled. A ještě chvíli mi v paměti zůstane. Zpoždění tři hodiny byla už jen třešnička na dortu.
Dneska ráno jsem se probudil a vyrazil na letiště. Přijeli výměnní studenti z Rotterdamu, a mě s Markem byl svěřen úkol se o ně první dny postarat. Na letišti jsme na ně čekali v Arrivals hall se jmény na cedulce, jako největší delegáti. Následný transfer taxíkem na koleje Jarov jim ukázal, že ekonomové válí ve velkém stylu. Jsou vtipní, holandština zní pro české uši jako němčina křížená s chrochtáním prasete. Menší šok zažili při ubytování na Jarov III.F, je třeba říct že místnosti na kolejích jsou v ČR oproti Holandsku asi poloviční.
Zítra s nima vyrazíme do dalších hospůdek a zákoutí, za novými zážitky. Váháme mezi Petřínem, Žižkovskou rozhlednou a Vyšehradem…
Recent Comments