Ideální případ = miláček dam, bronzový Český slavík, MARTIN MAXA.

• Říjen 2005 - MM tvrdí: “Komunistická strana měla být zakázaná ihned! [...]” (odkaz)

• Červen 2009 - Titulky hlásí: “Martin Maxa podpořil v kampani komunisty!” (odkaz)

—

Epilog: Dnešní noviny píšou, že MM se stal hlavní postavou kampaně KSČM pro parlamentní volby 2010. C’est la vie, Martine.

Mrzí mně, že nestíhám psát. Co sem napsat stih, byly akorát testy ve zkouškovým.  Znáš to. A seminárky. Ale bohužel už ne texty sem na web. A když není čas, bloger sáhne hluboko do kapsy, a vytáhne trik zvanej číslovanej seznam. To je základ. Nemusíš přemejšlet, skládat složitý story. Bereš prostě vzpomínky posledních týdnů, jednu za druhou, a píšeš:

• Noční orienťák - Highlight listopadu. čelovka, buzola, mapa a tvoje běžecká partnerka. Pod rouškou noci skáčeš skrz roští, šplháš po nezdolatelnejch skalách, a to vše jen proto, abys našel tu zatracenou kontrolu. Výborná akce, a klobouk dolů před terkou za její neskutečnou vytrvalost
• Poklidnej “samet” - Pochod 20 let poté z Albertova na národní třídu. Jdeš těma samejma ulicema co tenkrát nespokojený studenti, v ruce máš ceduli s nápisem SVOBODA a konečně chápeš, že ta demokracie se před dvěma dekádama fakt neudělala sama.
• Vánoce - s rodinou, psem a u vánočního stromku. Klasika.
• Povánoční DOUBLE v Hobé - Breaking news! Pardubice se po letech dočkaly nový diskotéky. Legendární OK bar a Atomik bar teď vystřídal Hobé bar. Výsledek? Dvě povedený akce. Jedna s Viktorem, kámošem ze Švédska, o kterým jsem už dřív psal, a s jeho ségrou. Druhá night = Ferencovy narozky. Setkání po 5 letech s legendárním spolužákem ze střední. What a night! Noc strávená ve VIP zóně podniku mezi šlechtou města a go-go tanečnicema. Kam se hrabe plebs.

ROK 2010

• Silvestr - do třetice (2007 - 2009) s bandou “Pražáků”. Výborná jízda v moravské vísce, kde na nás budou ještě dlouho vzpomínat. Běhání po horách s neskutečně ukecaným průvodcem. Jízda vétřieskou. Deník výpravy: 30.12.: seznámení se s vesničany 31.12: oslava novýho roku a konflikt s vesničany. 1.1.: přišel jsem o hlas. Divoká cesta zpátky do Prahy, kdy jsem poprvé v životě okusil legendární aktivity. Ta hra je fakt dobrá! Hlavně když dostaneš za úkol pantomimou zahrát “Spirituál kvintet”

• Marcel v Praze - legendární buddy Mars is back in town early january! Delikátní snídaně ve slávii, která se protáhla na celé dopoledne. Jeden business nápad střídá druhej. Rovnou, k věci, stěžovat si nad problémy? O ničem! Jak to vyřešíš? Kdo to zaplatí? Tenhle kluk to má v hlavě fakt srovnaný, ideální parťák pro podnikání.
• Divadlo roku - poprvý letos v divadle. Výborná společnost dvou půvabných slečen, procházka zasněženou prahou. A co divadlo samotný? Narovinu říkám, že tenhle divadelní zážitek už letos těžko něco předčí! O kom je řeč? Cabaret calembour! Žádný známý jména nehledej. Tohle je parta děcek z DAMU. Ale jsou výborný! Hele, řeknu ti to takhle. Že je cimrman nenahraditelnej, slyšíš na každým kroku. Co bude.. až jednou nebude svěrák, smoljak? Upadne českej humor? Ále, kuš! Běž na tohle představení, a podobný starosti hned hodíš za hlavu! MUST-SEE, 10/10!
• Divoký zkouškový - seminárka střídá zkoušku, a zas a znova dokola. Noční orgie beze spánku. Hlavně, že je všechno hotový. Chybět mi to nebude. Neskutečnej brainwash. Hit ledna, poslední tijs verwest, mně ze sluchátek provázel dlouhými nocemi. Dvacetkrát, třicetkrát za sebou. Nahodíš rytmus, poklepáváš si nohou do rytmu, a prsty po klávesnici jen lítaj. Seminárka na dva tahy. Dík, chlape.
• Návštěva u Honzy Krause - petr dorazil rychlíkem z perníkova, alča, verča a venda busem ze žižkova, a uvolnili jsme se, v první řadě divadla ponec. Na dosah natažený ruky byl můj oblíbenej talk show host. Českej Jay Leno. Honza Kraus. Neskutečnej zážitek, vidět ho naživo. Jeho mozek pracuje snad třikrát rychleji než běžnýho smrtelníka. Jak rychle stíhá reagovat na štěky pozvaných hostů je neskutečný.
• Pražáci opět dobývaj Moravu - měsíc po slavně neslavným silvestru, vyrazila naše banda zlatejch dětí opět směr podkarpatská rus. weekend destination: rožnov. mission objective: projet běžky. mise splněna: ne! jakto? vysvětlení jsou dvě: 1. city club rožnov (a zrovna probíhající páteční jim beam party) a 2. sobotní ples ve viganticích (rozuměj povedená noc strávená v rytmu polky, krásných vesničanek a zejména tedy orgie po nalezení litru. zasvěcení vědí!)
• Sníh zavalil česko, co s tím? - Konec ledna. Zkoušky za tebou. Praha. Venku nordickej mráz a litry sněhu. Co uděláš? Na skajpu napíšeš danovi, ten cinkne páje, zavoláš míše, a všichni vyrazíte bobovat! Banda inženýrskejch adeptů si vyrazila z kopejtka! Svět se zbláznil. Cestou do parku najdete matraci, a tak místo plánovaný jízdy na pytlích sjíždíš kopec ve čtyřech. Nahoře se posadíš na gauč (vypadáte při tom trochu jako simpsonovic rodinka ve známým klipu), odrazíš se, a už to valíš dolů! Kdo vydrží na gauči nejdýl je těžkej king a frajer! Po hodině se vracíme na kolej, bílí jak polární medvědi a v juve nad jedním bíres za zvuku všemi milované hitovky hjúmen hodnotíme svoje držkopády.
• Sníh zavalil česko, co s tím? - Začátek února. Zkoušky za tebou. Pardubice. Venku nordickej mráz a litry sněhu. Co uděláš? Dovoláš se konečně čajdovi, ozveš se monče. Naložíte auto běžkama a vyrazíte směr benecko. Po cestě vytáhnete z příkopu pár aut, zajedete si asi o sto kiláků, ale co - to je prostě zima. Hlavně, že si užiješ na těch ďábelskejch prkýnkách, a po pár hodinách lyžování spokojeně zasedneš se svejma dobrejma kamarádama v bufetu na rovince. Tyhle lidi mám prostě rád. Monča. Čajda. K tomu výbornej rádler a sluníčko, co vychází skrz protrhávající se oblohu. Naprostá pohoda. Ta se cestou zpátky zvrhne v noční inferno, když za hořicema uvízneš na dvě hodiny na polní cestě, během neskutečný sněhový vánice. Auta před tebou, auta za tebou. Stojíš na cestě v autě. Vichr, tma a závěj z pole pomalu, cenťák po cenťáku, přikrývá tvůj vůz. “Kdy se to konečně rozjede?”, vrtá ti celou dobu hlavou. Vedle tebe ale sedí vždycky pohodově naladěnej čajda, a po rozjetí kolony tě suverénně naviguje vesnickejma magistrálama. Dorazíš ztahanej domů, smeteš sníh z auta, a hodíš běžky do kouta garáže … ale ne na dlouho …
• … přichází Hawaii Party a hned po ní The Ultimate Winter Experience aneb Lyžák 2010. Tejdenní dobrodružství ve špindlu si zaslouží bejt víc než jen bodem v tomhle dlouhým seznamu. Takže se o něm dozvíš víc jindy. Ale jak by řek mára, bylo to kulervoucí!

Poznámka na závěr: Odpověď na častou otázku posledních dní je “ne”. Slibovanej osobní plán tenhle rok nebude. Vize pro letošek nosím skromně pouze ve vlastní hlavě. A co teď? Zkus letos držet palce třeba někomu dalšímu.

Delirium po Silvestru je pryč. Vysvědčení je tu! Co se povedlo, a co ne?

Uspět na Erasmu 2009.

Splněno. Když jsem vyrážel na tuhle severskou školu, tušil jsem, že její úroveň bude mnohem výše než VŠE.  Semestr v zahraničí hodnotím jednoznačně kladně. Co se povedlo?

• Dva výborné předměty o oceňování podniku, a o nadcházejícím čínském zázraku 21. století.
• Výrazně mi stoupla pracovní i studijní morálka, i když zde vidím stále ještě rezervy. Každopádně se projevilo, že člověk pod stresem zvládne mnohem víc, než by původně čekal.
• Skvělá parta lidí. S mnoha z nich zůstaneš přáteli, i když už se třeba nikdy neuvidíš (to je holt osud Erasmu). Díky bohu za Facebook!
• Z těch mnoha přátel chci vyzdvihnout Viktora a Freda. Ti se stali nejen kamarády, ale v jistém slova smyslu i vzory. Chápeš, myslím tím lidi, kteří ti ukážou cestu, otevřou oči a nakopnou tě, elegantně řečeno, “na další levl”.
• Dobrodružná “Expedice Lofoten 2009″, kterou tak skvěle zdokumentoval marek.
• Návštěva pražský bandy, se kterou jsme zdolali 2 nejlepší kluby ve stockholmu, ochutnali nespočet rumíků, cheersburgříků, a kebabíků, a se kterou stihli (někteří z nás) prohrát majlant v blackjacku

Švédsko is gone. Na Švédsko Ti zbyly jen vzpomínky. Ztrácející se chuť masových kuliček na jazyku. Statusy kamarádů z celého světa na facebooku. Zůstaly záblesky švédských blondýnek, svůdně se pohybujících v rytmu poker face. Předražený pivní mok. Vzpomínáš na trip s tvojí přítelkyní do finských mrazů. Na pokrový večery s Viktorem, Velim a Vivian. Co dál? Česká BBQ párty na švédský pláži. Čarodějnice v Uppsale. Podivná švédská móda. Hořce oslazenej návrat do vlasti.

A co ti zbylo? Modrožlutá vlajka na zdi tvýho pokoje. A IKEA na Černým mostě.

Nepřestat se hýbat.

Splněno. Rok byl ve znamení fitka. A i když fitko nebylo (v létě uprostřed německých luk), poradili jsme si! Tenhle příběh ale nekončí. Chvíli si počkej. Vyjde novej článek, a uvidíš, jakej trumf je přichystanej na 2010

Připravit se na PIM 2010.

Splněno s dodatkem. Ta pravá příprava se prokáže až v květnu, na startu, s teniskama na nohou a s cílem v nedohlednu (pokud dohlédneš 42 km, jsi u mě frajer :-).

Takže je to zatím jen jedna polovina story, a sám dobře víš, že ve správným akčním filmu je pořádně napínavá právě ta druhá půlka plná zvratů, potu a krve.

Naučit se německy.

Fail. Výbornej příklad blbě nastavenýho cíle. Naučit se německy? WTF? Německy se domluvím, mnohem líp, než vloni touhle dobou. Ale je to dostatečný? Hmatatelnej cíl, tj. nějakej certifikát s razítkem Goethe Institutu, zůstává zatím pouze v nadějích. Doufejme, že ty budou vyslyšeny, třeba už příští rok!

————————————–

Doufám, že tvůj rok 2009 byl plnej osobních úspěchů. Osobně mám za sebou nabitý jaro, párty léto plný zážitků, a jenom ten podzim, ten uletěl fakt fofrem. Drahej čtenáři, budu se na tebe s dalšíma historkama, tady na Bossite, těšit v roce 2010.

Na zahradě před postarším domem v malebné české vísce vesele skotačí hlouček dětí. Hrají si na schovávanou. Ano, na schovku, ta stará hra, která se předává po staletí z generace na generaci. Vydržela tak dlouho, možná proto, že k ní nepotřebuješ vůbec nic. Žádný míč, lano, síť. Stačí ti jakýkoliv strom jako pikola, a hraješ. A pravidla schovky - ty zná přece každý!

Je pozdní odpoledne, slunce na obloze už se kloní k lesu. Děti budou muset za chvíli k večeři. Ale rodiče je zatím nevolají. “Tak ještě jednu hru!”, zavelí Nikola, která je z celé party nejstarší, a ostatní děti ji poslouchají takřka na slovo. Vždyť v září půjde už do páté třídy! “Počítám, do třiceti!”, ohlásí Nikola, otočí se ke zdi a spustí: “JEDEN, dva, tři …”

Děti se rozprchly do všech stran. Vždyť je to poslední hra! Poslední šance vyhrát! Většina dětí zamířila do přístřešku vedoucího ke sklepu, kde se dalo výborně schovat mezi starodávným harampádím. Další mrňata vyrazila úprkem do osvědčené skrýše v koutě zahrady, mezi vzrostlé roští maliníku. Jen David s Petrou, děti od sousedů bydlících v jednopatrovém domku přes ulici, volily jinak. Rodiče nikde, ostatní děti se nedívaly, a tak Davidovi blesklo hlavou … “Stará půda!” … podíval se na Petru. Ta by svého staršího bráchu následovala i do pekel. Vždycky jí šel příkladem, a zastával se jí mezi kamarády.  I když to nikdy nikomu neřekla, byla Petra za svého bratra - ochránce v duchu vděčná.

“Pojď za mnou, mám nápad!”, zavelel David.

Na staré půdě nad garáží děti nikdy nebyly. Bylo tam neustále zamčeno. Nikdo nevěděl proč. Nikola, která v domě bydlela, vyprávěla ráda dětem o půdě tajemné legendy. Kdo nahoru vstoupí, bez svolení pána domu, propadne se prý až do pekel. Co je na tom pravdy, David netušil. Ale tentokrát měl štěstí. U zámku dveří na půdu se houpal svazek klíčů …

David vyrazil ke starým dřeveným dveřím, s Petrou v jeho patách. Zkusil otočit klíčem. Bylo odemčeno. Zabral nesměle za kovovou kliku, dveře se se zlověstným skřípotem otevřely a před dvojicí se otevřelo temné schodiště vedoucí někam nahoru. Půda. Vyšplhali se  opatrně nahoru po napůl ztrouchnivělých schodech. Podkrovní místnost zachraňoval od úplné tmy jen proužek světla, který vrhalo jediné okénko na uzší straně domu. David s Petrou kolem sebe viděli tuny starého harampání. Starý nábytek, kusy oblečení a úplně vzadu dokonce nějaké porcelánové cetky. Věci musely mít stoprocentně ohromnou sběratelskou hodnotu; to si však děti neuvědomovaly.

(pokračování příště)

A právě takovej ramadán mně, brácho, potkal poslední dva týdny. Když cash flow na účtu nemíří rapidně vzhůru a ty máš ve škole pocit, že lektor mluví svahilsky, je třeba konat! Takže, na facebooku se nauč ignorovat pozvánky na eventy, opraš učebnice a navaž kontakty s poctivými typy studentek v prvních řadách přednáškových aul, které ti mohou poskytnout potřebný matroš. A zejména, je konec návštěvám pochybných párty “Station2station” (jméno bylo z pochopitelných důvodů změněno).

Byly to krušné dva týdny. Vykoupení tělem i duší. Oběť nejvyššího kalibru. Na konci této tryzny je však patrná spousta provedené práce a již slušná vidina výsledku. A ten může můj život rapidně změnit. Nemůžu ti, kámo, teď říct, o co přesně se jedná. Každopádně, během ramadánu jsem měl čas zapracovat na projektu, o kterém smýšlím již několik let. Nech se překvapit, a pokud vše klapne, pochlubím se ti už brzy hmatatelným výsledkem.

Zpátky k nadpisu článku. Ten obsahuje ještě jedno slovo. Jo, je to divočení. Po dvou týdnech půstu přichází den D. Respektive, den úterý. Párty v nejmenovaném žižkovském klubu je znamením, že ramadán is over! Na poslední chvíli tuníme s ondrou image, a vyrážíme do doupěte neřesti. Latino beat, modelky na pódiu a cuba libre v akci. Co víc si můžeš přát? Státní svátek, 17. listopad, jsme oslavili stylově - jak jinak, než mezi studenty. A studentkami, zejména

Takže Ti připomínám, až budeš mít pocit, že ve škole netriumfuješ, že to nedáváš, a že prachy tečou do kapes všem, jen ne Tobě - vzpomeň si na slova proroka petra, a podstup ten ramadán na vlastní kůži. Výsledky se dostavěj proklatě brzo, a life’s gonna be good again!

I. 10 km Tesco Běh pro Muže - neskutečný zážitek, závod ve večerní Praze, davy v ulicích. Mrkni do posledního update, kde jsem o tom už napsal víc.

II. Rafting v Rakousku aneb CVOK forever! Tahle tlupa instruktorů dovede připravit výbornou akci. Adrenalin, peřeje, válce a večerní akce. Ledovcová řeka, Alpy. K tomu výborná parta na raftu, monča, ivet, ondra a náš zadák míra. A příští rok? Chystá se ještě extrémnější akce.

“Když si něco moc přeješ, tak se ti to splní. Prosim, prosim, prosim!” (v sobotu večer)

“Jo, jo, jo, vyšlo to!!” (v neděli ráno, frajeři se cvakli)

“Kukuřice, stavíme, levá kontr!”

“Ananas, ten my u nás jíme zásadně s rumem. A švestky? S malinovicí!” (ivet, znalec jihočeské kuchyně)

“Posádko, do člunu!”

III. Vlastní business? - úvahy o tomhle kroku mám v hlavě už dlouho. Rozumíš, dokázat si, že i bez korporací a open space kanclů si můžeš užít materiálně zajištěnej život. Hodit ty svoje sny konečně na papír. Teď na podzim konečně začínám dělat první kroky. Rýsují se první náznaky projektů. Bude to buď úspěch, nebo ne. Každopádně, tak, jako tak, to bude výborná zkušenost.

IV. Noční stání na Cimrmany - takhle akce už se stává pěknou tradicí. Budem chodit stát, tak dlouho, dokud se na to České nebe prostě nedostanem. O co jde? Fronta na lístky do divadla? Jo, kámo, jenže dostat se do Divadla Járy Cimrmana, to není jen tak. Zatímco ostatní divadla, předhánějící se v komerci a marketingových badžetech, kolabujou pod klesající poptávkou v době krize, u Cimrmanů je vždycky vyprodáno!

Jak teda seženeš lístky? 1x za měsíc probíhá předprodej. Od osmi ráno. Radím ti, do fronty se běž postavit nejdýl kolem třetí, jinak jseš bez šance. Bez lístků. A můžeš to zkusit znova za měsíc. Takovej je tam nával. Teď naposled, v září, jsme tam s márou a míšou spontánně vyrazili chvíli po půlnoci. Sedm hodin na chodníku. Ale stálo to za to. Dobytí severního pólu, a Lijavec jsou v kapse. A Nebe holt až příště.

V. Trip na Šumavu - naše nehorázná parta rádoby pražáků se čas od času vydává na poznávácí tripy. Tentokrát náš velký guru dan sehnal chatu na Šumavě. Tenhle národní park, bojující  už léta nesmiřitelný zápas s kůrovci, se měl přichystat na poslední bitvu. A že to stálo za to. Naše dvacetičlenná armáda, vybavena posledními zbraněmi značek Urquell a Stock sváděla po celý víkend neskutečné souboje. Po dobytí základen “Schwarzsee” a “Devil’s lake” jsme se při sobotním večeru stáhli do špičáckého headquarters na naplánování závěrečného útoku. Příprava taktiky probíhala do pozdních nočních hodin s pravidelnými přestávkami na občestvení

Nedělní dopoledne pak přineslo záverečnou zteč. Dobytí šumavského centra neřesti, německého velitelství v lokalitě “Grosser Osser“, se ukázalo být skutečně vyčerpávající. Zmoženi náročným vyjednáváním předchozího dne, šplhali pražáci na vrchol hory pouze s nejvyšším vypětím. Vrchol byl dobyt v pravé poledne, a nepřátelova vlajka byla mnohokráte pozvednuta do výše na počest výhry.

VI. Márovy pětadvacetiny - aneb divoká jízda na Vysočině!  Ten už se se svými dojmy podělil. Co ti budu povídat, čas od času potřebuješ, vypadnout z města, a zakusit tuhý boj venkovanů o přežití Úlovkem nám byla výborná párty, spousta jídla (courtesy of ivka) a desetikilový kýty rožnící se venku před párty-housem. Neskutečnej víkend.

VII. Kurs rétoriky s Janem Přeučilem (*1937) - tenhle chlapík je prostě borec! Ne, nedívej se na datum narození. To divoce zkresluje. A když ho uvidíš naživo, budeš v šoku. Elán čtyřicátníka, šarm divadelního bonvivána a ztělesněná elegance. Na úvodním střetnutí nás všechny pořádně zaskočil. Ne, tohle nebude další z nezáživných přednášek profesorů, kteří po osobním kariérním bankrotu zkejsli za pomocí kádrových kontaktů na školní katedře. Už teď říkám, J.P. je opravdu třída. Ale ještě počkej, několik setkání nás ještě čeká. Až pak ti řeknu, co ti tenhle workshop dá.

“Zdravím Vás, milé dámy, slečny a paní, a také Vás, drazí playboyové..”

“Říkejte mi Jene, Jendo, a slečny mi mohou říkat Honzíčku…”

“Jak se jmenujete?” “Kristýna.” “To je krásné jméno. Kristýna, Kristýnka, Kristýnečka, Krisťulinda, říká Vám doma někdo Krisťulinda?”

“Základem všeho je správná in-to-na-ce. Podívejte se. Dobrý den, JANO. DOBRÝ den, Jano. Dobrý DEN, Jano. Á, dobrý den … Jano, [...]“ (pozn. red. - souvětí bylo z tiskových důvodů zkráceno)

“To bychom měli tak úvodem…” (několikrát během hodinové one-man show)

VIII. Pestrobarevná země - představ si modelovou situaci: jako zavilý student čínštiny se ti podaří proklouznout na představení pro čínské spoluobčany. Vystupuje národní soubor Čínské lidové republiky. A to všechno se odehrává jen kousek od Tebe, v nádherné budově Státní opery Praha na Wilsonově třídě. Vynikající večer, číňané na výpravě a kostýmech rozhodně nešetří. A navíc sympatická společnost v podobě slečny, která Ti, brácho, dokáže, že i číňanky můžou být kus.

IX. Richard Muller Tour 2009 - koncert v O2 aréně, následovaný povedenou afterparty v jednom z barů na Vodičkově. Kdybych si tak vzpomněl, jak se jmenoval.

X. Poslední bod. Slibuju. Nechci tě zahltit. Ale prostě toho bylo dost. Goodbye párty Lukáše, kterej už touhle dobou procvičuje svoji vytuněnou italštinu v tamějších krajinách. Referenční výjezd s bandou podnikatelů do Mostu, a shlídnutí místní pustiny, která marně odolává pokusům o jakoukoliv rekultivaci. Osmnáctikilomestrová aférka se zdoláním Králickýho Sněžníku v půlmetrovým sněhu. Povedená nation2nation v Exitu! Nedávná noční jízda s vladkem, míšou, ondrou, ivet, a její sestrou U stromu, kde blowjob tekl proudem. A další.

Je toho dost. Život Ti, brácho, nabízí neskutečně možností. Můžeš je využít, nebo je kolem sebe nechat proběhnout. Tak se zvedni ze svýho příbytku, od zapocený klávesnice, a začni něco dělat. S životem je to jako s holkama.

You get what you settle for.

]]> http://www.bossite.com/porad-se-neco-deje/feed/ http://www.bossite.com/osobni-plan-2009-update-zari/ http://www.bossite.com/osobni-plan-2009-update-zari/#comments Wed, 07 Oct 2009 01:28:56 +0000 admin http://www.bossite.com/?p=260 Příspěvek přímo navazuje na Osobní plán pro 2009.

Back to school, back to Prague! Jak pokračuje konfrontace s cíli vytyčenými na začátku roku?

Uspět na Erasmu 2009.

Splněno, už na jaře. A víc se k tomu nehodlám vyjadřovat

Nepřestat se hýbat.

Zpátky v Praze, konečně mám kolej, solidní zázemí a spolubydlícího Ondru, jehož přívětivý vztah k posilovnám je znám široko daleko. A tak mne hned druhej den po nastěhování vytáh, “že půjdem bouchat, znám tady jedno dobrý fitko”. Dřív jsme se tahali až do Fittopu na Husinecký, ale tohle je prej vážně ještě desetkrát lepší.

Maximus. Už to slovo zní “chlapácky”, narozdíl od šampóňáckýho Fit-top. Vešli jsme dovnitř, a od první chvíle jsem byl příjemně překvapenej. Vevnitř, žádný dietní fifleny v růžovejch tílkách. Jen pár borců v mikině makalo na mašinách. Pořádnej počet strojů, nemusíš na nic čekat. Kozatá bloncka za barem tě láká na proteinovej drink. Tohle je, kámo, pravá posilovna! Díky za tip, Ondro!

Hodinka tréninku. A při odchodu pořizuju permanentku. Budu tady teď stálým hostem. Doslova štamgastem.

Připravit se na PIM 2010.

Počkej, hele … musím si zakřičet … JO! První generálka na maraton proběhla 12. září, 2009. A dopadla hádej jak? Nad očekávání dobře! 10 km Tesco běh pro muže přivítal naší bandu tří běžců ve výborný formě. Ve 20:30 se nad Staroměstským náměstím rozezněla Vltava, výstřel zahlásil start, a dav běžců se vydal na první metry trati. Bylo to neskutečný. Zrychluje se ti tep, a cejtíš, že teď už konečně zůročíš ty měsíce tréninku. Vzpomeneš si na slova tvý trenérky Káji, opatrně nasadíš tempo, a snažíš se nepřepálit první kilometry.

Zdenda, zkušenej atlet, se po chvíli odpoutal a vydal se kupředu stíhat africké vytrvalce na čele závodu My s Majklem jsme snili o čase kolem jedné hodiny. Chápeš, hlavní bylo, vychutnat si to, a doběhnout! Byl to přece náš první závod! A že se je čím kochat. Lidi u trati tě ženou kupředu, fanděj ti, a odvážlivci natahujou ruce, aby sis s nima plácnul. “Jedem, jedem, ste dobrý!“, slyšíš každou chvíli z davů podél silnice. Když proběhneš kolem občerstovací stanice (voda, jonťák, banány) na pátým km v čase 29:43, začneš plánovat, jak utratit zbytek sil ve zbytku závodu.

A že jsme to naplánovali výborně! Za běhu jsme se s Majklem dohodli, že máme na víc. A od sedmýho km, přišel, kámo, finiš! Od tý chvíle už jsme jen předbíhali desítky borců, který přecenili svoje síly u startu. Jen se mrkni na Majkla (č.1927), jak si zrovna dává skupinku běžců. A co je super. Lidi zbystřej, že se snažíš, a neskutečně ti fanděj! Kámo, v tu chvíli jsme byli za hvězdy. Sice na chvostu pelotonu, ale zato dvakrát rychlejší než ostatní

Co ti budu povídat. Čas v cíli nás oba nadchnul! 53:01, a Majkl ještě o pár vteřinek míň. Považuju to za slušnej první krok k tomu vysněnýmu maratonu v květnu. Doufám, že i tam pánové Zdenda a Majkl nebudou chybět. A třeba se přidají i další?

Naučit se německy.

Niedersachsen je za náma. A co teď? Zvažuju některý z certifikátů od Goethe-Institutu. Glejt, kterej sice něco stojí, ale zas se s ním můžeš ohánět v HR, až budeš žádat o kšeft. Jenže jít na certifikát bez přípravnýho kursu by se rovnalo sebevraždě. A tak už druhej tejden projíždím nabídky jazykovek, a hledám kurs za rozumnou cenu. Měl bych si vybrat dřív, než bude pozdě. A než zapomenu poslední “kentnisse” z léta.

Fráze měsíce: Lauf’, Forrest, lauf’!

Ale pěkně popořadě. Předchozí dva týdny jsem strávil ve svým rodným městě. Byla to změna, po příjezdu z Německa. Žádná němčina, žádný divoký párty. Na druhou stranu tě čeká doma teplá večeře, a to taky není k zahození Tyhle týdny se nesly v rytmu setkávání se se starejma kamarádama, který člověk od střední neviděl. Vynikající byl návrat na zimák, kde jsem po dvou letech opět vyrazil mezi “hárdkór” fanoušky do kotle. Dominátor sice vítězství nevychytal, ale i tak byla pořádná legrace, jako za starejch časů:

• - “No nekecej, co ty tady děláš?” (asi 50x ten večer)
• - “Pivo a párek, dáme?” 
• - “Jó, Hašan, tohle v en-ejč-el, neuvidíš, Amíku…”
• - “Dědeček, dědeček…!!” (pokřik na navrátilce v naší brance)

Co dodat, cejtíš se, jako když ti je znova šestnáct. Výbornej tejden završil čtvrteční tenisovej mač s dejvem. Tomu se povedlo za mrzký peníz sehnat kurt v jedný vesnici za městem. Tenisový centra? O ničem! Z vedlejšího kurtu pořád přelítávaj míčky, a koho by bavilo postý poslouchat toho uhekanýho strejce na kurtu číslo 3. Zato tady, to byla paráda! Jedinej kurt, mezi poli a potokem. Výsledek: třikrát 0:6, ostuda! Mám co dohánět! Ale ten klid, a pohoda na kurtech, kdy na tebe praží sluníčko, a kolem tebe jen ty, antuka a soupeř, to je k nezaplacení.

Dnes, 11.září, ráno jsem měl v plánu vyrazit do Prahy. Jednak kvůli sobotnímu běhu. A druhak vyřídit pár schůzek ve městě, kvůli škole a práci. Jenže, ouha! Ráno se vzbudím v šest, zmrzlej jak motyka, a pot na čele. “Kurva, nachlazení, jen to ne!”, říkám si. Vyřčené se stalo skutkem. Teploměr potvrdil zvýšenou teplotu, a já se cestou na vlak do Prahy stavil v lékárně pro Coldrex. Zatímco všichni na nástupišti čekali v košilích, já mrznul v košili, mikině a v kabátu. Zatraceně, zrovna dneska! Den před závodem! To však ještě nemělo být všechno.

Zatímco čekám na vlak, mihne se po nástupišti mladá slečna. Známá tvář. Je to “femme fatale”, holka, kterou mi někdy ve čtrnácti přinesl sám osud. Zatím asi nechápeš, co mám na mysli. Zatímco ostatní holky přicházely, a odcházely, tahle zůstala. Svůdná a okouzlující. Dokázala tě lapit do křídel touhy na první pohled. Holka, která na tebe působí, že potřebuje ochranu. Což je samozřejmě jen iluze. Ačkoliv jsme se dlouho neviděli, zjevila se zase dnes. Kámo, co ti budu povídat, stál jsem tam na tom nástupišti zničenej, zpocenej, neměl jsem ani pomyšlení, abych za ní šel a dal se do hovoru.:-) I tak, mi v ten moment, došlo spoustu věcí. Nemá cenu na nikom moc ulítávat, a nebo se přehnaně fixovat. Svoboda je to nejdůležitější, co máš. A s tou myšlenkou jsem nastoupil do vlaku…

… kde jsem pořádně vytuhnul. Probudím se za dvacet minut, když vlak skákal po nějaký výhybce za Přeloučí. Začlo mi to všechno docházet. Vzpomenu si na “Právničku”, o který jsem už na tomhle blogu několikrát psal. Naposled tady. Sedím v tom vlaku, a říkám si: “Chceš ji, tak ji napiš. Nevím, co řešíš.”  A tak se taky stalo. Následuje lehká sms konverzace o její nadcházející zkoušce.

Mezitím jsem dorazil do Prahy. Z nádraží rovnou do kanceláře kamaráda, kterej mi nabídl zajímavej job. Byl jsem překvapenej, během 10 minut byla nabídka na stole. A né nepěkná. Uvidíme, víc informací bude určitě během příštího týdne. 

Vyrážím z toho kanclu na Praze 1 do školy. Je potřeba zařídit uznání předmětů ze Švédska, a sehnat potvrzení o studiu. Neskutečná byrokracie, chlape. Nevěřil bys tomu, kolik lejster je kvůli tomu potřeba vyplnit. Navíc mně není vůbec dobře, a oběd ve školní menze na náladě vůbec nepřidal. Píšu “Právničce”, jestli nemá doma místo, abych se tam dal do kupy před zítřejším závodem. Tady ve škole si neuděláš ani zasranej coldrex. Není kde. Odpověd přišla za okamžik. Nemá. “Dnes nebudu spát doma, víš.” Koukám na tu zprávu asi pětkrát. Říkám ti, to, kámo, upřímně. Jindy bych se po přečtený týhle zprávy cejtil jako pořádnej loser. Bačkora. Představivost by běžela na nejvyšší stupeň. Ale dneska ne. Pod vlivem setkání s ”femme fatale” si férově říkám, že je to její vina. Je to škoda. Ale v životě máš jen jedinej úkol: nenechat se omotat kolem prstu, a dál jít za svými sny.

——-

Sedím ve škole, dopisuju tenhle článek. Ještě nevím, kde dneska přespím. Moje zmrzlý ruce by z džusu vykouzlily ledovou tříšť. Ještě 8 hodin z dnešního dne, co ještě osudný 11.září přinese?

Pololetní vysvědčení je tu. Co se už povedlo, a co ne? Tohle léto mě potkalo v Německu, v Dolním Sasku. Čti dál, jak to zatočilo s mými plány.

Uspět na Erasmu 2009.

Splněno. Od června. Tečka, puntík. Tenhle kus už je za náma. Na Švédsko zbyly jen vzpomínky, hrstka kamarádů který potkáváš pravidelně na Facebooku, a modrožlutá vlajka na zdi mýho pokoje.

Nepřestat se hýbat.

Jde to, a ne že ne! Ačkoliv jsem v Německu zkysnul ve vesnici, kde kromě dvou hospod nebyl ani jeden supermarket, natožpak nějaký fitko, tak i přes to, to jde! Vlado, budoucí inženýr ze Slovenska, sestrojil na zahradě našeho domu jako správnej kutil domácí posilovnu. Za pomocí dvou stromů, železný trubky a prázdnýho 50l sudu od Krombacheru.

A tak jsme dva-až-třikrát tejdně potili krev, většinou pozdě večer po práci. Žádný vstupný. Na čerstvým vzduchu, pod oblohou plnou hvězd. Musím říct, že kdybych mohl, tak už se v životě do fitka nevrátím. Ten pocit, když zafouká vítr, na obzoru bouřka, spadnou první kapky,… a ty zatneš zuby, a jedeš dál. “Ještě deset shybů, dělej!” Neskutečnej zážitek.

Připravit se na PIM 2010.

Za 5 dní to vypukne! Generálka! Registrace vyřízena, a číslo 1450 už čeká jen na mě

Chci hodně poděkovat Karolíně, která mě v Německu dala co zabrat. Každý druhý ráno, v 8.30 na nohou, a hurá na trénink: 7 kilometrů po silnicích mezi poli s kukuřicí a žitem. Žádný flákání, kdepak pauzy. Pěkně solidním tempem, a hlavně: “Nezapomeň na závěrečnej finiš, Dane!”. Doufám, že si z toho v sobotu vezmu příklad, Kájo.

Cíl na sobotní závod je jasnej. Doběhnout do cíle. Čas pod hodinu pak už jen přidá na mý radosti. Tak, držte všichni palce, ať neskončím v půli cesty jako DNF

Naučit se německy.

Jo, jo, jo! Povedlo se! Přípravy na cestu a první dny v Německu sice nebyly žádnej med. Člověk si musel zvyknout. Šoupnou tě první den na pokladnu, a mluv. Německy, což byl jazyk, kterej jsem 6 let ve škole poctivě flákal. Ale teď, to šlo samo, vážení! “Guten Tag, Ihre Bestellung, bitte…”,  mi bude znít v uších ještě dlouho.

O Německu určitě napíšu na blog ještě více. Byly to předpokládám nejlepší 2 měsíce tohoto roku. Výborná parta, a skvělé akce. A k tomu, ta němčina. Po 8 týdnech v Niedersachsen už šprechtím plynně. A to se počítá!

Wunderbar!