Existuje jedna věc, bez který se v pohodě obejdu: Lidi, co stojí přede mnou ve frontě v supermarketu, a kteří se snaží zaplatit za nehorázně levnou věc kreditní kartou. Sakra, lidi! Balíček orbitek není nákup na kreditku. Stejně tak mně dokáže naštvat chlápek, kterej se snaží zaplatit prostej balíček kondomů stravenkama Cheque Dejeuner! Lidi, sakra, noste s sebou nějaký prachy, ok?! Není normální si půjčit od banky za 18-ti procentní úrok, aby sis moh koupit bochník chleba.

Nemluvě o těch idiotech v gift shopech, který si myslej, že Ruzyně je další pražskej obchoďák! Ne! Je to letiště! Čekám si v klidu na pokladnu, s novinama a balíčkem tic-taců. Letadlo za chvíli poletí. A najednou zjistíš, že před ten pomatenej chlápek před tebou si kupuje kompletně novou výbavu do kuchyně, a novej podzimní šatník! Kde to jsme? V Tescu!?

A co udělá prodavačka? Co asi! Poslechne předpisy, a balí poctivě jednu věc po druhý do balícího papíru a dárkový tašky. Ale pracuje fakt bleskově, ne – je jí devětaosmdesát!! A navíc je z Vietnamu. Severního. A ten pomatenec najednou začne vytahovat turecký cestovní šeky. “Is it okay, to use these?”, sype ze sebe lámaně Turek. Prodavačka nechápavě zírá na jazyk, který asi v životě neslyšela.

A víš co udělám já? Kašlu na to! Beru noviny, Tic-Tacy, a nohy na ramena. Po cestě přiberu ještě balíček gumovejch medvídků.

A zdrhám směr – gate!

Takhle se roděj zloději. A víš, co si myslím? “Neměli si začínat!”

—-

Written in memory of G.C.