Nekonečný příběh Marie a Josefa. Díl 428: “Je to kluk!
MARIE: Josefe, budeme mít dítě.
JOSEF: Cože, dítě? To není možný. Víš, že ho nikdy nedávám dovnitř.
MARIE: No, to si nejsem jistá. Muselo se stát něco divnýho…
JOSEF: No počkej - jak víš, že jseš těhotná?
MARIE: Říkal to anděl, co se zjevil na dvorku.
JOSEF: Anděl?
MARIE: Anděl od Hospodina. Jmenoval se Gabriel. Měl trumpetu, a zjevil se mi na dvorku.
JOSEF: Cože se ti?
MARIE: Zjevil se mi.
JOSEF: Byl nahej?
MARIE: Ne. Myslím, že měl na sobě pláštěnku. Nejsem si jistá, v tý záři to nebylo vidět.
JOSEF: Marie, poslední dobou jseš pod velkým stresem. Proč si nevezmeš pár dní volno z obchodu? Zákazníci počkají.
MARIE: Josefe, nelžu ti. Tenhle anděl, Gabriel, říkal, že Bůh chce, abych měla jeho dítě.
JOSEF: Aha. Zeptala ses ho, aby ti dal znamení, až to přijde?
MARIE: Samozřejmě. Říkal, že mi od zítřejšího rána bude zle.
JOSEF: Ale proč by chtěl mít Bůh dítě?
MARIE: No, Gabriel říkal, že prej podle Lukáše, to má něco společnýho s jeho egem. A navíc, slíbil to Židům už dávno, akorát na to prej neměl čas. Ale teď, už konečně cítí, že je připravenej mít dítě. Nechce ho dělat jen z hlíny a prachu. Chce do toho zapojit lidi.
JOSEF: Ty brďo. Pomůže nám aspoň s výchovou dítěte? Bůhví kde na to vezmu prachy. Hodil by se mi větší krámek, a pár tučnejch kontraktů na nový krucifixy. Ty Římani teď křižujou všechno, co má nohy.
MARIE: Zlato, Gabriel říkal, ať nemáme strach. To děcko bude úplnej pohodář. Oblíbenej v kolektivu a dobrej s kouzlama.
JOSEF: To sem si oddychl. Aspoň ho teď můžu dávat dovnitř, když seš těhotná.
MARIE: Promiň, zlato. Bůh chce, aby to byl čistě panenskej porod.
JOSEF: Já to nechápu…
MARIE: Z toho si nic nedělej, Josefe.
JOSEF: A co mám jako podle tebe dělat?
MARIE: Bůh chce, abys dal tomu děcku jméno.
JOSEF: Ježišikriste!
MARIE: Josefe, ty jseš prostě dobrej!
–
Written in the memory of G.C.