Live from Prague

Příspěvek přímo navazuje na Osobní plán pro 2009.

Back to school, back to Prague! Jak pokračuje konfrontace s cíli vytyčenými na začátku roku?

Uspět na Erasmu 2009.

Splněno, už na jaře. A víc se k tomu nehodlám vyjadřovat

Nepřestat se hýbat.

Zpátky v Praze, konečně mám kolej, solidní zázemí a spolubydlícího Ondru, jehož přívětivý vztah k posilovnám je znám široko daleko. A tak mne hned druhej den po nastěhování vytáh, “že půjdem bouchat, znám tady jedno dobrý fitko”. Dřív jsme se tahali až do Fittopu na Husinecký, ale tohle je prej vážně ještě desetkrát lepší.

Maximus. Už to slovo zní “chlapácky”, narozdíl od šampóňáckýho Fit-top. Vešli jsme dovnitř, a od první chvíle jsem byl příjemně překvapenej. Vevnitř, žádný dietní fifleny v růžovejch tílkách. Jen pár borců v mikině makalo na mašinách. Pořádnej počet strojů, nemusíš na nic čekat. Kozatá bloncka za barem tě láká na proteinovej drink. Tohle je, kámo, pravá posilovna! Díky za tip, Ondro!

Hodinka tréninku. A při odchodu pořizuju permanentku. Budu tady teď stálým hostem. Doslova štamgastem.

Připravit se na PIM 2010.

Počkej, hele … musím si zakřičet … JO! První generálka na maraton proběhla 12. září, 2009. A dopadla hádej jak? Nad očekávání dobře! 10 km Tesco běh pro muže přivítal naší bandu tří běžců ve výborný formě. Ve 20:30 se nad Staroměstským náměstím rozezněla Vltava, výstřel zahlásil start, a dav běžců se vydal na první metry trati. Bylo to neskutečný. Zrychluje se ti tep, a cejtíš, že teď už konečně zůročíš ty měsíce tréninku. Vzpomeneš si na slova tvý trenérky Káji, opatrně nasadíš tempo, a snažíš se nepřepálit první kilometry.

Zdenda, zkušenej atlet, se po chvíli odpoutal a vydal se kupředu stíhat africké vytrvalce na čele závodu My s Majklem jsme snili o čase kolem jedné hodiny. Chápeš, hlavní bylo, vychutnat si to, a doběhnout! Byl to přece náš první závod! A že se je čím kochat. Lidi u trati tě ženou kupředu, fanděj ti, a odvážlivci natahujou ruce, aby sis s nima plácnul. “Jedem, jedem, ste dobrý!“, slyšíš každou chvíli z davů podél silnice. Když proběhneš kolem občerstovací stanice (voda, jonťák, banány) na pátým km v čase 29:43, začneš plánovat, jak utratit zbytek sil ve zbytku závodu.

A že jsme to naplánovali výborně! Za běhu jsme se s Majklem dohodli, že máme na víc. A od sedmýho km, přišel, kámo, finiš! Od tý chvíle už jsme jen předbíhali desítky borců, který přecenili svoje síly u startu. Jen se mrkni na Majkla (č.1927), jak si zrovna dává skupinku běžců. A co je super. Lidi zbystřej, že se snažíš, a neskutečně ti fanděj! Kámo, v tu chvíli jsme byli za hvězdy. Sice na chvostu pelotonu, ale zato dvakrát rychlejší než ostatní

Co ti budu povídat. Čas v cíli nás oba nadchnul! 53:01, a Majkl ještě o pár vteřinek míň. Považuju to za slušnej první krok k tomu vysněnýmu maratonu v květnu. Doufám, že i tam pánové Zdenda a Majkl nebudou chybět. A třeba se přidají i další?

Naučit se německy.

Niedersachsen je za náma. A co teď? Zvažuju některý z certifikátů od Goethe-Institutu. Glejt, kterej sice něco stojí, ale zas se s ním můžeš ohánět v HR, až budeš žádat o kšeft. Jenže jít na certifikát bez přípravnýho kursu by se rovnalo sebevraždě. A tak už druhej tejden projíždím nabídky jazykovek, a hledám kurs za rozumnou cenu. Měl bych si vybrat dřív, než bude pozdě. A než zapomenu poslední “kentnisse” z léta.

Fráze měsíce: Lauf’, Forrest, lauf’!

Osudový pátek, osudové 11.září. Ne, vážně nejde o čin pár Arabů za velkou louží. Jsme tady, dneska, v přítomnosti. Ačkoliv hodiny na stěně ukazují teprve hodinu po poledni, dnešní den už teď může zajistit několik zvratů v mém životě. Mám rád takovýhle období, kdy se každej den něco děje, a nikdy nevíš, jaká příležitost na tebe za rohem čeká.

Ale pěkně popořadě. Předchozí dva týdny jsem strávil ve svým rodným městě. Byla to změna, po příjezdu z Německa. Žádná němčina, žádný divoký párty. Na druhou stranu tě čeká doma teplá večeře, a to taky není k zahození Tyhle týdny se nesly v rytmu setkávání se se starejma kamarádama, který člověk od střední neviděl. Vynikající byl návrat na zimák, kde jsem po dvou letech opět vyrazil mezi “hárdkór” fanoušky do kotle. Dominátor sice vítězství nevychytal, ale i tak byla pořádná legrace, jako za starejch časů:

• - “No nekecej, co ty tady děláš?” (asi 50x ten večer)
• - “Pivo a párek, dáme?” 
• - “Jó, Hašan, tohle v en-ejč-el, neuvidíš, Amíku…”
• - “Dědeček, dědeček…!!” (pokřik na navrátilce v naší brance)

Co dodat, cejtíš se, jako když ti je znova šestnáct. Výbornej tejden završil čtvrteční tenisovej mač s dejvem. Tomu se povedlo za mrzký peníz sehnat kurt v jedný vesnici za městem. Tenisový centra? O ničem! Z vedlejšího kurtu pořád přelítávaj míčky, a koho by bavilo postý poslouchat toho uhekanýho strejce na kurtu číslo 3. Zato tady, to byla paráda! Jedinej kurt, mezi poli a potokem. Výsledek: třikrát 0:6, ostuda! Mám co dohánět! Ale ten klid, a pohoda na kurtech, kdy na tebe praží sluníčko, a kolem tebe jen ty, antuka a soupeř, to je k nezaplacení. Read more »

Příspěvek přímo navazuje na Osobní plán pro 2009.

Pololetní vysvědčení je tu. Co se už povedlo, a co ne? Tohle léto mě potkalo v Německu, v Dolním Sasku. Čti dál, jak to zatočilo s mými plány.

Uspět na Erasmu 2009.

Splněno. Od června. Tečka, puntík. Tenhle kus už je za náma. Na Švédsko zbyly jen vzpomínky, hrstka kamarádů který potkáváš pravidelně na Facebooku, a modrožlutá vlajka na zdi mýho pokoje.

Nepřestat se hýbat.

Jde to, a ne že ne! Ačkoliv jsem v Německu zkysnul ve vesnici, kde kromě dvou hospod nebyl ani jeden supermarket, natožpak nějaký fitko, tak i přes to, to jde! Vlado, budoucí inženýr ze Slovenska, sestrojil na zahradě našeho domu jako správnej kutil domácí posilovnu. Za pomocí dvou stromů, železný trubky a prázdnýho 50l sudu od Krombacheru. Read more »

Povím Vám neobvyklý příběh. To, co se dočtete na dalších řádcích, se opravdu stalo. Nebo ne?

I. ÚVOD

Byla mi vším.

Když jsem přijel na německý venkov, za zkušenostmi, a za prací, nikoho jsem zde neznal. Byla to de facto cesta do neznáma. Jediným světlým bodem ve tmě byl fakt, že mne má v den příjezdu vyzvednout na nádraží chlápek, který mne ubytuje, a druhý den zavede do práce.

Je pondělí. Začátek prázdnin. Motorový vlak společnosti NordWestBahn si razí cestu krajinou mezi lány vzrůstajícího ovsa. Cesta z Brém do cílové stanice trvá přesně 90 minut. Dívám se na hodinky. “Je 14.45, za pět minut bychom tam meli být,” opakuju si v duchu, “hlavně nevystoupit v jiný zastávce. To by byl průser.”

Vystoupil jsem správně. Okolo sebe vidím řady jedno- a dvou-patrových domků s neskutečně upravenými zahradami. Německý venkov. Na peroně stojí tři lidi. Já, postarší stařenka s nákupní taškou “ALDI”, a asi 40-letý chlápek vysokého vzrůstu. C je správně. Chlápek mi vyráží naproti. Ružové triko mu ubírá na věku, a zblízka poznávám, že mu pravděpodobne už táhne na padesát. “Hallo, ich bin Herr Kalt,” představuje se.

Dorazil jsem na místo.

Byla mi vším.

Nasedáme do jeho VW. Po asi deseti minutách vystupujeme uprostřed jakési vesnice. Ničím od ostatních nevyniká: upravené domy, malý kostel na návsi, a autobusová zastávka, kde zastavuje autobus 1x denně. Jdeme přes ulici k domu, který se stane mým domovem. Read more »

Přesně 10 dní mám za sebou. V zemi, jejíž jazyk se v rámci svýho plánu snažím naučit. Pokud čteš blog pozorně, asi ti neuniklo, že poslední dny před odjezdem byly dost hektický. Popíšu ti to v bodech, mám to tak rád.

Věc číslo jedna. S Vendy už spolu nejsme. To už asi víš. Řekla, že zůstane na léto doma, ačkoliv jsme měli v plánu vyrazit do Němecek spolu. Škoda. “Ale co”, řekl jsem si, “život jde dál”. A vrhl jsem se do víru dalších akcí v týdnu před odjezdem. Ty následovaly velmi rychle:

Párty u Freda. Výborná jízda u kamaráda ze Švédska. Domek v kolonii za Prahou. Bazén. Gril. Vybraná společnost lidí, a trance muzika. Setkání se zakladatelem nadějně vypadajícího projektu Hua2, věnujícího se česko-čínským vztahům. Inspirativní večer. Co víc si přát. Moment večera: Blondýnka letící do bazénu v plné polní. Kamarádi se nezapřou

Setkání s old friends. Zatímco jsem se toulal po Švédsku, tak jsem mnoho lidí jsem půl roku neviděl. Zdenda. Honza. Zdeňka. Verča. Ondra. Mára. List je dlouhej. Jsem moc rád, že jsem se všema stihl zajít aspoň na jedno nebo jednu (kolu… Ondro, Ondro, kdy už začneš pít? )

Tenis. S Davidem. Půl roku bez tréninku, schytal jsem pár kanárů. Jen počkej, ty Santoro …

Macháček. Už jsem ho dlouho nehrál. Kdo ho neznáte, je to zřejmě nejlepší hospodská alko-hra. Pravidla jsou jednoduchý. Večer strávenej s macháčkem v Pardubicích na náměstí, s Lenkou, která se právě vrátila z HongKongu, a s jejími kamarády, mně vymetl z hlavy poslední chmury na posraný léto bez vendy.

Cesta do Německa. Měl jsem trochu nervy. Mám základy němčiny, ale nikdy jsem jí doopravdy nemluvil. Jenže co se nestalo? V autobuse vedle mně si sedla o něco starší slečna. Blondýnka. A co je hlavní. Němka. Autobus se rozjel, a začla na ní z klimatizace týct voda. Výbornej icebreaking.  (doslova) Hned jsem musel překládat, aby český řidiči podali ručníky, vypli A/C a donesli kafe na zahřátí. Celou zbývající jízdu do Brém jsme strávili v nadšenym hovoru o německý kultuře. A smáli se společně při “S tebou mě baví svět”, v češtině s německejma titulkama

První dny v Německu. Jo, přesně to je nadpis tohohle článku. Ale ve skutečnosti tě nechám ještě chvíli napnutýho. A o seznámení se s osazenstvem našeho německýho “hotelu” a o prvních problémech v McDonaldu Ti napíšu zas až příště. Máš se na co těšit

Many things come across your mind, when you move for 6 months to another country. Here are some thoughts that came across mine, while spending my days at Stockholm:

1 - Weather.

Depending on the time of the year, your Swedish experience will be largely connected with weather. In fall semester, you’ll start with shiny September, and the days will slowly get darker. If you come for a spring semester (like I did), you will arrive to Stockholm in January, when it gets dark at 4pm. Temperatures staying below zero, and people without smiles. Fortunately, as the time goes, you’ll notice the days get longer. Best months are April to June. The sunshine will brighten people’s minds and suddenly  everyone’s happy. Girls drop the winter coats, and show in the streets at their full beauty. Amazing time!

2 - Manners.

These are ways of behaving in different situations of life, and they highly vary from country to country. What is to be noted about Stockholm? Be careful. People never hold the doors for you. Be cold. Swedes often avoid eye contact, intentionally. Keep calm. Swedish people often don’t show their discontent, when others would. Be prepared. People in Stockholm like to dress nicely, especially for events, and parties. Coming undone will only gain you disrespect in the eyes of others.

3 - Running.

If your favourite way to work-out is with sneakers on a road or path, then Stockholm is the place to be. In freezing winter days, or during sunny spring, Swedes love to go for a run. There are several good places to run in Stockholm. 1.From T-Centralen around City Hall to Kungsholmen, by the water. (2km) 2.Around Brunnsviken lake, north of the city center. (13km) 3.Djurgarden park. East of city center. Read more »

Za minulých 14 dní se udála spousta věcí.  Zmíním ty dvě nejdůležitější. Tak především, odjel jsem ze Stockholmu. Návrat do Čech byl slušným kulturním šokem, zvykám si na brunetky na ulicích, učím se pít pivo (rozuměj víc než jedno denně) a dobíhat tramvaje. A jak dopadly zkoušky? Většinu už mám úspěšně za sebou, ale na tu hlavní, Corporate Valuation, pořád ještě čekám. Šance jsou slušné, minimálně 50-50. Test, který, jak jsem už dříve zmínil, trval 4 hodiny, jsem napsal poctivě, a odpověděl na všechny otázky. Nemám jen přehled, jak přísné je hodnocení švédských profesorů. Tak uvidíme.

A další věc. S vendy (pokud čteš tento blog poctivě, jiste víš, o koho se jedná) jsme se rozhodli přerušit náš vztah. A dát si léto na rozmyšlenou, jak pokračovat dál. Co nás k tomu vedlo? Na rovinu musím říct, že tenhle nápad přišel z její strany. A to z několika důvodů. Ruku na srdce, není to jednoduché pro holku, když kluk se toulá 5 měsíců někde pryč. Vendy to hodně statečně zvládla, dokonce za mnou dvakrát přijela. Hlavním důvodem tak byly zejména neshody v plánování léta. Kdy já jsem v rámci svého osobního plánu velmi toužil vyrazit do Německa a naučit se tamní jazyk. Vendy má, naproti tomu, velmi dobrou práci v Praze, a tak se rozhodla strávit léto v rodné zemi.

Ještě dodatek. Musím říct, že neshody existovaly v našem vztahu vždy (včetně jedné intenzivní podzimní hádky, o které se na Jarově povídá dodnes). Nicméně vždy mi naše rozdílnosti přišly spíše k dobru. Vendy je velmi pořádkumilovná a plánovací typ. Já zas cestovatel a organizátor (ale místy dost chaotický :-)). Přišlo mi, že se hezky doplňujeme a můžeme se tak spoustu věcí navzájem naučit. Já jsem například v životě nemíval tak uklizeno

Tak nevím …

Léto každopádně nějaké rozhodnutí přinese