Live from Prague

Don’t let people talk you out of doing your own business, because, most are too scared to do it.

Posted in English posts | No Comments »

“Prachy dělaj člověka“, říkávalo se. Dnes však tohle přísloví doznalo menší aktualizace.

Ideální případ = miláček dam, bronzový Český slavík, MARTIN MAXA.

• Říjen 2005 - MM tvrdí: “Komunistická strana měla být zakázaná ihned! [...]” (odkaz)

• Červen 2009 - Titulky hlásí: “Martin Maxa podpořil v kampani komunisty!” (odkaz)

—

Epilog: Dnešní noviny píšou, že MM se stal hlavní postavou kampaně KSČM pro parlamentní volby 2010. C’est la vie, Martine.

Posted in Czech posts | No Comments »

Posted in English posts | No Comments »

Měsíc a půl z novýho roku za náma! Chápeš to? Ještě před chvíli sme skákali na párty, a se šáňem v ruce odpočítávali: “3, 2, 1 … šťastnej novej!” Letí to. Jak ďas.

Mrzí mně, že nestíhám psát. Co sem napsat stih, byly akorát testy ve zkouškovým.  Znáš to. A seminárky. Ale bohužel už ne texty sem na web. A když není čas, bloger sáhne hluboko do kapsy, a vytáhne trik zvanej číslovanej seznam. To je základ. Nemusíš přemejšlet, skládat složitý story. Bereš prostě vzpomínky posledních týdnů, jednu za druhou, a píšeš:

• Noční orienťák - Highlight listopadu. čelovka, buzola, mapa a tvoje běžecká partnerka. Pod rouškou noci skáčeš skrz roští, šplháš po nezdolatelnejch skalách, a to vše jen proto, abys našel tu zatracenou kontrolu. Výborná akce, a klobouk dolů před terkou za její neskutečnou vytrvalost
• Poklidnej “samet” - Pochod 20 let poté z Albertova na národní třídu. Jdeš těma samejma ulicema co tenkrát nespokojený studenti, v ruce máš ceduli s nápisem SVOBODA a konečně chápeš, že ta demokracie se před dvěma dekádama fakt neudělala sama.
• Vánoce - s rodinou, psem a u vánočního stromku. Klasika.
• Povánoční DOUBLE v Hobé - Breaking news! Pardubice se po letech dočkaly nový diskotéky. Legendární OK bar a Atomik bar teď vystřídal Hobé bar. Výsledek? Dvě povedený akce. Jedna s Viktorem, kámošem ze Švédska, o kterým jsem už dřív psal, a s jeho ségrou. Druhá night = Ferencovy narozky. Setkání po 5 letech s legendárním spolužákem ze střední. What a night! Noc strávená ve VIP zóně podniku mezi šlechtou města a go-go tanečnicema. Kam se hrabe plebs.

ROK 2010

• Silvestr - do třetice (2007 - 2009) s bandou “Pražáků”. Výborná jízda v moravské vísce, kde na nás budou ještě dlouho vzpomínat. Běhání po horách s neskutečně ukecaným průvodcem. Jízda vétřieskou. Deník výpravy: 30.12.: seznámení se s vesničany 31.12: oslava novýho roku a konflikt s vesničany. 1.1.: přišel jsem o hlas. Divoká cesta zpátky do Prahy, kdy jsem poprvé v životě okusil legendární aktivity. Ta hra je fakt dobrá! Hlavně když dostaneš za úkol pantomimou zahrát “Spirituál kvintet”

• Marcel v Praze - legendární buddy Mars is back in town early january! Delikátní snídaně ve slávii, která se protáhla na celé dopoledne. Jeden business nápad střídá druhej. Rovnou, k věci, stěžovat si nad problémy? O ničem! Jak to vyřešíš? Kdo to zaplatí? Tenhle kluk to má v hlavě fakt srovnaný, ideální parťák pro podnikání.
• Divadlo roku - poprvý letos v divadle. Výborná společnost dvou půvabných slečen, procházka zasněženou prahou. A co divadlo samotný? Narovinu říkám, že tenhle divadelní zážitek už letos těžko něco předčí! O kom je řeč? Cabaret calembour! Žádný známý jména nehledej. Tohle je parta děcek z DAMU. Ale jsou výborný! Hele, řeknu ti to takhle. Že je cimrman nenahraditelnej, slyšíš na každým kroku. Co bude.. až jednou nebude svěrák, smoljak? Upadne českej humor? Ále, kuš! Běž na tohle představení, a podobný starosti hned hodíš za hlavu! MUST-SEE, 10/10!
• Divoký zkouškový - seminárka střídá zkoušku, a zas a znova dokola. Noční orgie beze spánku. Hlavně, že je všechno hotový. Chybět mi to nebude. Neskutečnej brainwash. Hit ledna, poslední tijs verwest, mně ze sluchátek provázel dlouhými nocemi. Dvacetkrát, třicetkrát za sebou. Nahodíš rytmus, poklepáváš si nohou do rytmu, a prsty po klávesnici jen lítaj. Seminárka na dva tahy. Dík, chlape.
• Návštěva u Honzy Krause - petr dorazil rychlíkem z perníkova, alča, verča a venda busem ze žižkova, a uvolnili jsme se, v první řadě divadla ponec. Na dosah natažený ruky byl můj oblíbenej talk show host. Českej Jay Leno. Honza Kraus. Neskutečnej zážitek, vidět ho naživo. Jeho mozek pracuje snad třikrát rychleji než běžnýho smrtelníka. Jak rychle stíhá reagovat na štěky pozvaných hostů je neskutečný.
• Pražáci opět dobývaj Moravu - měsíc po slavně neslavným silvestru, vyrazila naše banda zlatejch dětí opět směr podkarpatská rus. weekend destination: rožnov. mission objective: projet běžky. mise splněna: ne! jakto? vysvětlení jsou dvě: 1. city club rožnov (a zrovna probíhající páteční jim beam party) a 2. sobotní ples ve viganticích (rozuměj povedená noc strávená v rytmu polky, krásných vesničanek a zejména tedy orgie po nalezení litru. zasvěcení vědí!)
• Sníh zavalil česko, co s tím? - Konec ledna. Zkoušky za tebou. Praha. Venku nordickej mráz a litry sněhu. Co uděláš? Na skajpu napíšeš danovi, ten cinkne páje, zavoláš míše, a všichni vyrazíte bobovat! Banda inženýrskejch adeptů si vyrazila z kopejtka! Svět se zbláznil. Cestou do parku najdete matraci, a tak místo plánovaný jízdy na pytlích sjíždíš kopec ve čtyřech. Nahoře se posadíš na gauč (vypadáte při tom trochu jako simpsonovic rodinka ve známým klipu), odrazíš se, a už to valíš dolů! Kdo vydrží na gauči nejdýl je těžkej king a frajer! Po hodině se vracíme na kolej, bílí jak polární medvědi a v juve nad jedním bíres za zvuku všemi milované hitovky hjúmen hodnotíme svoje držkopády.
• Sníh zavalil česko, co s tím? - Začátek února. Zkoušky za tebou. Pardubice. Venku nordickej mráz a litry sněhu. Co uděláš? Dovoláš se konečně čajdovi, ozveš se monče. Naložíte auto běžkama a vyrazíte směr benecko. Po cestě vytáhnete z příkopu pár aut, zajedete si asi o sto kiláků, ale co - to je prostě zima. Hlavně, že si užiješ na těch ďábelskejch prkýnkách, a po pár hodinách lyžování spokojeně zasedneš se svejma dobrejma kamarádama v bufetu na rovince. Tyhle lidi mám prostě rád. Monča. Čajda. K tomu výbornej rádler a sluníčko, co vychází skrz protrhávající se oblohu. Naprostá pohoda. Ta se cestou zpátky zvrhne v noční inferno, když za hořicema uvízneš na dvě hodiny na polní cestě, během neskutečný sněhový vánice. Auta před tebou, auta za tebou. Stojíš na cestě v autě. Vichr, tma a závěj z pole pomalu, cenťák po cenťáku, přikrývá tvůj vůz. “Kdy se to konečně rozjede?”, vrtá ti celou dobu hlavou. Vedle tebe ale sedí vždycky pohodově naladěnej čajda, a po rozjetí kolony tě suverénně naviguje vesnickejma magistrálama. Dorazíš ztahanej domů, smeteš sníh z auta, a hodíš běžky do kouta garáže … ale ne na dlouho …
• … přichází Hawaii Party a hned po ní The Ultimate Winter Experience aneb Lyžák 2010. Tejdenní dobrodružství ve špindlu si zaslouží bejt víc než jen bodem v tomhle dlouhým seznamu. Takže se o něm dozvíš víc jindy. Ale jak by řek mára, bylo to kulervoucí!

Poznámka na závěr: Odpověď na častou otázku posledních dní je “ne”. Slibovanej osobní plán tenhle rok nebude. Vize pro letošek nosím skromně pouze ve vlastní hlavě. A co teď? Zkus letos držet palce třeba někomu dalšímu.

Posted in Czech posts | No Comments »

Příspěvek přímo navazuje na Osobní plán pro 2009.

Delirium po Silvestru je pryč. Vysvědčení je tu! Co se povedlo, a co ne?

Uspět na Erasmu 2009.

Splněno. Když jsem vyrážel na tuhle severskou školu, tušil jsem, že její úroveň bude mnohem výše než VŠE.  Semestr v zahraničí hodnotím jednoznačně kladně. Co se povedlo?

• Dva výborné předměty o oceňování podniku, a o nadcházejícím čínském zázraku 21. století.
• Výrazně mi stoupla pracovní i studijní morálka, i když zde vidím stále ještě rezervy. Každopádně se projevilo, že člověk pod stresem zvládne mnohem víc, než by původně čekal.
• Skvělá parta lidí. S mnoha z nich zůstaneš přáteli, i když už se třeba nikdy neuvidíš (to je holt osud Erasmu). Díky bohu za Facebook!
• Z těch mnoha přátel chci vyzdvihnout Viktora a Freda. Ti se stali nejen kamarády, ale v jistém slova smyslu i vzory. Chápeš, myslím tím lidi, kteří ti ukážou cestu, otevřou oči a nakopnou tě, elegantně řečeno, “na další levl”.
• Dobrodružná “Expedice Lofoten 2009″, kterou tak skvěle zdokumentoval marek.
• Návštěva pražský bandy, se kterou jsme zdolali 2 nejlepší kluby ve stockholmu, ochutnali nespočet rumíků, cheersburgříků, a kebabíků, a se kterou stihli (někteří z nás) prohrát majlant v blackjacku

Švédsko is gone. Na Švédsko Ti zbyly jen vzpomínky. Ztrácející se chuť masových kuliček na jazyku. Statusy kamarádů z celého světa na facebooku. Zůstaly záblesky švédských blondýnek, svůdně se pohybujících v rytmu poker face. Předražený pivní mok. Vzpomínáš na trip s tvojí přítelkyní do finských mrazů. Na pokrový večery s Viktorem, Velim a Vivian. Co dál? Česká BBQ párty na švédský pláži. Čarodějnice v Uppsale. Podivná švédská móda. Hořce oslazenej návrat do vlasti.

A co ti zbylo? Modrožlutá vlajka na zdi tvýho pokoje. A IKEA na Černým mostě.

Nepřestat se hýbat.

Splněno. Rok byl ve znamení fitka. A i když fitko nebylo (v létě uprostřed německých luk), poradili jsme si! Tenhle příběh ale nekončí. Chvíli si počkej. Vyjde novej článek, a uvidíš, jakej trumf je přichystanej na 2010

Připravit se na PIM 2010.

Splněno s dodatkem. Ta pravá příprava se prokáže až v květnu, na startu, s teniskama na nohou a s cílem v nedohlednu (pokud dohlédneš 42 km, jsi u mě frajer :-).

Takže je to zatím jen jedna polovina story, a sám dobře víš, že ve správným akčním filmu je pořádně napínavá právě ta druhá půlka plná zvratů, potu a krve.

Naučit se německy.

Fail. Výbornej příklad blbě nastavenýho cíle. Naučit se německy? WTF? Německy se domluvím, mnohem líp, než vloni touhle dobou. Ale je to dostatečný? Hmatatelnej cíl, tj. nějakej certifikát s razítkem Goethe Institutu, zůstává zatím pouze v nadějích. Doufejme, že ty budou vyslyšeny, třeba už příští rok!

————————————–

Doufám, že tvůj rok 2009 byl plnej osobních úspěchů. Osobně mám za sebou nabitý jaro, párty léto plný zážitků, a jenom ten podzim, ten uletěl fakt fofrem. Drahej čtenáři, budu se na tebe s dalšíma historkama, tady na Bossite, těšit v roce 2010.

Posted in Czech posts | 3 Comments »

Píše se rok 2053. Letošní léto bylo i přes odborníky zvěstované globální ochlazení překvapivě teplé.

Na zahradě před postarším domem v malebné české vísce vesele skotačí hlouček dětí. Hrají si na schovávanou. Ano, na schovku, ta stará hra, která se předává po staletí z generace na generaci. Vydržela tak dlouho, možná proto, že k ní nepotřebuješ vůbec nic. Žádný míč, lano, síť. Stačí ti jakýkoliv strom jako pikola, a hraješ. A pravidla schovky - ty zná přece každý!

Je pozdní odpoledne, slunce na obloze už se kloní k lesu. Děti budou muset za chvíli k večeři. Ale rodiče je zatím nevolají. “Tak ještě jednu hru!”, zavelí Nikola, která je z celé party nejstarší, a ostatní děti ji poslouchají takřka na slovo. Vždyť v září půjde už do páté třídy! “Počítám, do třiceti!”, ohlásí Nikola, otočí se ke zdi a spustí: “JEDEN, dva, tři …”

Děti se rozprchly do všech stran. Vždyť je to poslední hra! Poslední šance vyhrát! Většina dětí zamířila do přístřešku vedoucího ke sklepu, kde se dalo výborně schovat mezi starodávným harampádím. Další mrňata vyrazila úprkem do osvědčené skrýše v koutě zahrady, mezi vzrostlé roští maliníku. Jen David s Petrou, děti od sousedů bydlících v jednopatrovém domku přes ulici, volily jinak. Rodiče nikde, ostatní děti se nedívaly, a tak Davidovi blesklo hlavou … “Stará půda!” … podíval se na Petru. Ta by svého staršího bráchu následovala i do pekel. Vždycky jí šel příkladem, a zastával se jí mezi kamarády.  I když to nikdy nikomu neřekla, byla Petra za svého bratra - ochránce v duchu vděčná.

“Pojď za mnou, mám nápad!”, zavelel David.

Na staré půdě nad garáží děti nikdy nebyly. Bylo tam neustále zamčeno. Nikdo nevěděl proč. Nikola, která v domě bydlela, vyprávěla ráda dětem o půdě tajemné legendy. Kdo nahoru vstoupí, bez svolení pána domu, propadne se prý až do pekel. Co je na tom pravdy, David netušil. Ale tentokrát měl štěstí. U zámku dveří na půdu se houpal svazek klíčů …

David vyrazil ke starým dřeveným dveřím, s Petrou v jeho patách. Zkusil otočit klíčem. Bylo odemčeno. Zabral nesměle za kovovou kliku, dveře se se zlověstným skřípotem otevřely a před dvojicí se otevřelo temné schodiště vedoucí někam nahoru. Půda. Vyšplhali se  opatrně nahoru po napůl ztrouchnivělých schodech. Podkrovní místnost zachraňoval od úplné tmy jen proužek světla, který vrhalo jediné okénko na uzší straně domu. David s Petrou kolem sebe viděli tuny starého harampání. Starý nábytek, kusy oblečení a úplně vzadu dokonce nějaké porcelánové cetky. Věci musely mít stoprocentně ohromnou sběratelskou hodnotu; to si však děti neuvědomovaly.

(pokračování příště)

Posted in Czech posts | 1 Comment »

Dneska se s tebou hned zkraje podělím o zajímavou novinku. Slovo ramadán má hned dva významy! Zaprvé, jak asi tušíš, je to legendární muslimský měsíc. Tedy měsíc, kdy pravověrný vyznavač Alláha nesmí po dobu, kdy je slunce na obloze, pít, jíst, kouřit a milovat se. Zadruhé, a to je novinka, má i význam ryze český. Tento význam vynalezl během prvního ročníku na koleji můj spolubydlící petr. Spočívá v tom, že český student na omezenou dobu přeruší své studijní povinnosti (= rozuměj kalby, chlastání a lovení protějšků), za účelem přípravy na zkoušku či kvůli dokončení dlouho rozdělaný práce.

A právě takovej ramadán mně, brácho, potkal poslední dva týdny. Když cash flow na účtu nemíří rapidně vzhůru a ty máš ve škole pocit, že lektor mluví svahilsky, je třeba konat! Takže, na facebooku se nauč ignorovat pozvánky na eventy, opraš učebnice a navaž kontakty s poctivými typy studentek v prvních řadách přednáškových aul, které ti mohou poskytnout potřebný matroš. A zejména, je konec návštěvám pochybných párty “Station2station” (jméno bylo z pochopitelných důvodů změněno).

Byly to krušné dva týdny. Vykoupení tělem i duší. Oběť nejvyššího kalibru. Na konci této tryzny je však patrná spousta provedené práce a již slušná vidina výsledku. A ten může můj život rapidně změnit. Nemůžu ti, kámo, teď říct, o co přesně se jedná. Každopádně, během ramadánu jsem měl čas zapracovat na projektu, o kterém smýšlím již několik let. Nech se překvapit, a pokud vše klapne, pochlubím se ti už brzy hmatatelným výsledkem.

Zpátky k nadpisu článku. Ten obsahuje ještě jedno slovo. Jo, je to divočení. Po dvou týdnech půstu přichází den D. Respektive, den úterý. Párty v nejmenovaném žižkovském klubu je znamením, že ramadán is over! Na poslední chvíli tuníme s ondrou image, a vyrážíme do doupěte neřesti. Latino beat, modelky na pódiu a cuba libre v akci. Co víc si můžeš přát? Státní svátek, 17. listopad, jsme oslavili stylově - jak jinak, než mezi studenty. A studentkami, zejména

Takže Ti připomínám, až budeš mít pocit, že ve škole netriumfuješ, že to nedáváš, a že prachy tečou do kapes všem, jen ne Tobě - vzpomeň si na slova proroka petra, a podstup ten ramadán na vlastní kůži. Výsledky se dostavěj proklatě brzo, a life’s gonna be good again!

Posted in Czech posts | No Comments »