Pořád se něco děje!

October 31st, 2009

.. přesně tenhle výstižnej slogan použil Miroslav Donutil (*1951) jako titulek jednoho ze svých proslavených alb. A to samý jsem si řekl dnes večer, když jsem dorazil do Prahy. Zničenej a plnej dojmů, po dalším divokým dni posledních týdnů. Řeknu Ti, návrat z Německa, přechod zpátky do naší Matky Měst, to byl kulturní šok, plnej zvratů, jak už jsem zmínil dřív. Bilancování následuje. Momentky posledních 2 měsíců, na které se bude vzpomínat ještě dlouho.

I. 10 km Tesco Běh pro Muže - neskutečný zážitek, závod ve večerní Praze, davy v ulicích. Mrkni do posledního update, kde jsem o tom už napsal víc.

II. Rafting v Rakousku aneb CVOK forever! Tahle tlupa instruktorů dovede připravit výbornou akci. Adrenalin, peřeje, válce a večerní akce. Ledovcová řeka, Alpy. K tomu výborná parta na raftu, monča, ivet, ondra a náš zadák míra. A příští rok? Chystá se ještě extrémnější akce.

  • Když si něco moc přeješ, tak se ti to splní. Prosim, prosim, prosim!” (v sobotu večer)
  • “Jo, jo, jo, vyšlo to!!” (v neděli ráno, frajeři se cvakli)
  • “Kukuřice, stavíme, levá kontr!”
  • “Ananas, ten my u nás jíme zásadně s rumem. A švestky? S malinovicí!” (ivet, znalec jihočeské kuchyně)
  • “Posádko, do člunu!”
  • III. Vlastní business? - úvahy o tomhle kroku mám v hlavě už dlouho. Rozumíš, dokázat si, že i bez korporací a open space kanclů si můžeš užít materiálně zajištěnej život. Hodit ty svoje sny konečně na papír. Teď na podzim konečně začínám dělat první kroky. Rýsují se první náznaky projektů. Bude to buď úspěch, nebo ne. Každopádně, tak, jako tak, to bude výborná zkušenost.

    IV. Noční stání na Cimrmany - takhle akce už se stává pěknou tradicí. Budem chodit stát, tak dlouho, dokud se na to České nebe prostě nedostanem. O co jde? Fronta na lístky do divadla? Jo, kámo, jenže dostat se do Divadla Járy Cimrmana, to není jen tak. Zatímco ostatní divadla, předhánějící se v komerci a marketingových badžetech, kolabujou pod klesající poptávkou v době krize, u Cimrmanů je vždycky vyprodáno!

    Jak teda seženeš lístky? 1x za měsíc probíhá předprodej. Od osmi ráno. Radím ti, do fronty se běž postavit nejdýl kolem třetí, jinak jseš bez šance. Bez lístků. A můžeš to zkusit znova za měsíc. Takovej je tam nával. Teď naposled, v září, jsme tam s márou a míšou spontánně vyrazili chvíli po půlnoci. Sedm hodin na chodníku. Ale stálo to za to. Dobytí severního pólu, a Lijavec jsou v kapse. A Nebe holt až příště.

    V. Trip na Šumavu - naše nehorázná parta rádoby pražáků se čas od času vydává na poznávácí tripy. Tentokrát náš velký guru dan sehnal chatu na Šumavě. Tenhle národní park, bojující  už léta nesmiřitelný zápas s kůrovci, se měl přichystat na poslední bitvu. :-) A že to stálo za to. Naše dvacetičlenná armáda, vybavena posledními zbraněmi značek Urquell a Stock sváděla po celý víkend neskutečné souboje. Po dobytí základen “Schwarzsee” a “Devil’s lake” jsme se při sobotním večeru stáhli do špičáckého headquarters na naplánování závěrečného útoku. Příprava taktiky probíhala do pozdních nočních hodin s pravidelnými přestávkami na občestvení ;-)

    Nedělní dopoledne pak přineslo záverečnou zteč. Dobytí šumavského centra neřesti, německého velitelství v lokalitě “Grosser Osser“, se ukázalo být skutečně vyčerpávající. Zmoženi náročným vyjednáváním předchozího dne, šplhali pražáci na vrchol hory pouze s nejvyšším vypětím. Vrchol byl dobyt v pravé poledne, a nepřátelova vlajka byla mnohokráte pozvednuta do výše na počest výhry. :-)

    VI. Márovy pětadvacetiny - aneb divoká jízda na Vysočině!  Ten už se se svými dojmy podělil. Co ti budu povídat, čas od času potřebuješ, vypadnout z města, a zakusit tuhý boj venkovanů o přežití :-) Úlovkem nám byla výborná párty, spousta jídla (courtesy of ivka) a desetikilový kýty rožnící se venku před párty-housem. Neskutečnej víkend.

    VII. Kurs rétoriky s Janem Přeučilem (*1937) - tenhle chlapík je prostě borec! Ne, nedívej se na datum narození. To divoce zkresluje. A když ho uvidíš naživo, budeš v šoku. Elán čtyřicátníka, šarm divadelního bonvivána a ztělesněná elegance. Na úvodním střetnutí nás všechny pořádně zaskočil. Ne, tohle nebude další z nezáživných přednášek profesorů, kteří po osobním kariérním bankrotu zkejsli za pomocí kádrových kontaktů na školní katedře. Už teď říkám, J.P. je opravdu třída. Ale ještě počkej, několik setkání nás ještě čeká. Až pak ti řeknu, co ti tenhle workshop dá.

  • “Zdravím Vás, milé dámy, slečny a paní, a také Vás, drazí playboyové..”
  • “Říkejte mi Jene, Jendo, a slečny mi mohou říkat Honzíčku…”
  • “Jak se jmenujete?” “Kristýna.” “To je krásné jméno. Kristýna, Kristýnka, Kristýnečka, Krisťulinda, říká Vám doma někdo Krisťulinda?”
  • “Základem všeho je správná in-to-na-ce. Podívejte se. Dobrý den, JANO. DOBRÝ den, Jano. Dobrý DEN, Jano. Á, dobrý den … Jano, [...]“ (pozn. red. - souvětí bylo z tiskových důvodů zkráceno)
  • “To bychom měli tak úvodem…” (několikrát během hodinové one-man show) :-)
  • VIII. Pestrobarevná země - představ si modelovou situaci: jako zavilý student čínštiny se ti podaří proklouznout na představení pro čínské spoluobčany. Vystupuje národní soubor Čínské lidové republiky. A to všechno se odehrává jen kousek od Tebe, v nádherné budově Státní opery Praha na Wilsonově třídě. Vynikající večer, číňané na výpravě a kostýmech rozhodně nešetří. A navíc sympatická společnost v podobě slečny, která Ti, brácho, dokáže, že i číňanky můžou být kus.

    IX. Richard Muller Tour 2009 - koncert v O2 aréně, následovaný povedenou afterparty v jednom z barů na Vodičkově. Kdybych si tak vzpomněl, jak se jmenoval. :-)

    X. Poslední bod. Slibuju. Nechci tě zahltit. Ale prostě toho bylo dost. Goodbye párty Lukáše, kterej už touhle dobou procvičuje svoji vytuněnou italštinu v tamějších krajinách. Referenční výjezd s bandou podnikatelů do Mostu, a shlídnutí místní pustiny, která marně odolává pokusům o jakoukoliv rekultivaci. Osmnáctikilomestrová aférka se zdoláním Králickýho Sněžníku v půlmetrovým sněhu. Povedená nation2nation v Exitu! Nedávná noční jízda s vladkem, míšou, ondrou, ivet, a její sestrou U stromu, kde blowjob tekl proudem. A další.

    Je toho dost. Život Ti, brácho, nabízí neskutečně možností. Můžeš je využít, nebo je kolem sebe nechat proběhnout. Tak se zvedni ze svýho příbytku, od zapocený klávesnice, a začni něco dělat. S životem je to jako s holkama.

    You get what you settle for. ;-)

    Osobní plán 2009 - update září

    October 7th, 2009

    Příspěvek přímo navazuje na Osobní plán pro 2009.

    Back to school, back to Prague! Jak pokračuje konfrontace s cíli vytyčenými na začátku roku?

    Uspět na Erasmu 2009.

    Splněno, už na jaře. A víc se k tomu nehodlám vyjadřovat :-)

    Nepřestat se hýbat.

    Zpátky v Praze, konečně mám kolej, solidní zázemí a spolubydlícího Ondru, jehož přívětivý vztah k posilovnám je znám široko daleko. A tak mne hned druhej den po nastěhování vytáh, “že půjdem bouchat, znám tady jedno dobrý fitko”. Dřív jsme se tahali až do Fittopu na Husinecký, ale tohle je prej vážně ještě desetkrát lepší.

    Maximus. Už to slovo zní “chlapácky”, narozdíl od šampóňáckýho Fit-top. Vešli jsme dovnitř, a od první chvíle jsem byl příjemně překvapenej. Vevnitř, žádný dietní fifleny v růžovejch tílkách. Jen pár borců v mikině makalo na mašinách. Pořádnej počet strojů, nemusíš na nic čekat. Kozatá bloncka za barem tě láká na proteinovej drink. Tohle je, kámo, pravá posilovna! Díky za tip, Ondro!

    Hodinka tréninku. A při odchodu pořizuju permanentku. Budu tady teď stálým hostem. Doslova štamgastem. :-)

    Připravit se na PIM 2010.

    Počkej, hele … musím si zakřičet … JO! První generálka na maraton proběhla 12. září, 2009. A dopadla hádej jak? Nad očekávání dobře! 10 km Tesco běh pro muže přivítal naší bandu tří běžců ve výborný formě. Ve 20:30 se nad Staroměstským náměstím rozezněla Vltava, výstřel zahlásil start, a dav běžců se vydal na první metry trati. Bylo to neskutečný. Zrychluje se ti tep, a cejtíš, že teď už konečně zůročíš ty měsíce tréninku. Vzpomeneš si na slova tvý trenérky Káji, opatrně nasadíš tempo, a snažíš se nepřepálit první kilometry.

    Zdenda, zkušenej atlet, se po chvíli odpoutal a vydal se kupředu stíhat africké vytrvalce na čele závodu :-) My s Majklem jsme snili o čase kolem jedné hodiny. Chápeš, hlavní bylo, vychutnat si to, a doběhnout! Byl to přece náš první závod! A že se je čím kochat. Lidi u trati tě ženou kupředu, fanděj ti, a odvážlivci natahujou ruce, aby sis s nima plácnul. “Jedem, jedem, ste dobrý!“, slyšíš každou chvíli z davů podél silnice. Když proběhneš kolem občerstovací stanice (voda, jonťák, banány) na pátým km v čase 29:43, začneš plánovat, jak utratit zbytek sil ve zbytku závodu.

    A že jsme to naplánovali výborně! Za běhu jsme se s Majklem dohodli, že máme na víc. A od sedmýho km, přišel, kámo, finiš! Od tý chvíle už jsme jen předbíhali desítky borců, který přecenili svoje síly u startu. Jen se mrkni na Majkla (č.1927), jak si zrovna dává skupinku běžců. A co je super. Lidi zbystřej, že se snažíš, a neskutečně ti fanděj! Kámo, v tu chvíli jsme byli za hvězdy. Sice na chvostu pelotonu, ale zato dvakrát rychlejší než ostatní :-)

    Co ti budu povídat. Čas v cíli nás oba nadchnul! 53:01, a Majkl ještě o pár vteřinek míň. Považuju to za slušnej první krok k tomu vysněnýmu maratonu v květnu. Doufám, že i tam pánové Zdenda a Majkl nebudou chybět. A třeba se přidají i další? :-)

    Naučit se německy.

    Niedersachsen je za náma. A co teď? Zvažuju některý z certifikátů od Goethe-Institutu. Glejt, kterej sice něco stojí, ale zas se s ním můžeš ohánět v HR, až budeš žádat o kšeft. Jenže jít na certifikát bez přípravnýho kursu by se rovnalo sebevraždě. A tak už druhej tejden projíždím nabídky jazykovek, a hledám kurs za rozumnou cenu. Měl bych si vybrat dřív, než bude pozdě. A než zapomenu poslední “kentnisse” z léta.

    Fráze měsíce: Lauf’, Forrest, lauf’! :-D

    Osudové 11. září?

    September 11th, 2009

    Osudový pátek, osudové 11.září. Ne, vážně nejde o čin pár Arabů za velkou louží. Jsme tady, dneska, v přítomnosti. Ačkoliv hodiny na stěně ukazují teprve hodinu po poledni, dnešní den už teď může zajistit několik zvratů v mém životě. Mám rád takovýhle období, kdy se každej den něco děje, a nikdy nevíš, jaká příležitost na tebe za rohem čeká.

    Ale pěkně popořadě. Předchozí dva týdny jsem strávil ve svým rodným městě. Byla to změna, po příjezdu z Německa. Žádná němčina, žádný divoký párty. Na druhou stranu tě čeká doma teplá večeře, a to taky není k zahození :-) Tyhle týdny se nesly v rytmu setkávání se se starejma kamarádama, který člověk od střední neviděl. Vynikající byl návrat na zimák, kde jsem po dvou letech opět vyrazil mezi “hárdkór” fanoušky do kotle. Dominátor sice vítězství nevychytal, ale i tak byla pořádná legrace, jako za starejch časů:

    • - “No nekecej, co ty tady děláš?” (asi 50x ten večer)
    • - “Pivo a párek, dáme?” 
    • - “Jó, Hašan, tohle v en-ejč-el, neuvidíš, Amíku…”
    • - “Dědeček, dědeček…!!” (pokřik na navrátilce v naší brance)

    Co dodat, cejtíš se, jako když ti je znova šestnáct. :-) Výbornej tejden završil čtvrteční tenisovej mač s dejvem. Tomu se povedlo za mrzký peníz sehnat kurt v jedný vesnici za městem. Tenisový centra? O ničem! Z vedlejšího kurtu pořád přelítávaj míčky, a koho by bavilo postý poslouchat toho uhekanýho strejce na kurtu číslo 3. Zato tady, to byla paráda! Jedinej kurt, mezi poli a potokem. Výsledek: třikrát 0:6, ostuda! Mám co dohánět! Ale ten klid, a pohoda na kurtech, kdy na tebe praží sluníčko, a kolem tebe jen ty, antuka a soupeř, to je k nezaplacení. Read the rest of this entry »

    Osobní plán 2009 - update léto

    September 7th, 2009

    Příspěvek přímo navazuje na Osobní plán pro 2009.

    Pololetní vysvědčení je tu. Co se už povedlo, a co ne? Tohle léto mě potkalo v Německu, v Dolním Sasku. Čti dál, jak to zatočilo s mými plány.

    Uspět na Erasmu 2009.

    Splněno. Od června. Tečka, puntík. Tenhle kus už je za náma. Na Švédsko zbyly jen vzpomínky, hrstka kamarádů který potkáváš pravidelně na Facebooku, a modrožlutá vlajka na zdi mýho pokoje.

    Nepřestat se hýbat.

    Jde to, a ne že ne! Ačkoliv jsem v Německu zkysnul ve vesnici, kde kromě dvou hospod nebyl ani jeden supermarket, natožpak nějaký fitko, tak i přes to, to jde! Vlado, budoucí inženýr ze Slovenska, sestrojil na zahradě našeho domu jako správnej kutil domácí posilovnu. Za pomocí dvou stromů, železný trubky a prázdnýho 50l sudu od Krombacheru. Read the rest of this entry »

    Já a Legend

    August 3rd, 2009

    Povím Vám neobvyklý příběh. To, co se dočtete na dalších řádcích, se opravdu stalo. Nebo ne?

    I. ÚVOD

    Byla mi vším.

    Když jsem přijel na německý venkov, za zkušenostmi, a za prací, nikoho jsem zde neznal. Byla to de facto cesta do neznáma. Jediným světlým bodem ve tmě byl fakt, že mne má v den příjezdu vyzvednout na nádraží chlápek, který mne ubytuje, a druhý den zavede do práce.

    Je pondělí. Začátek prázdnin. Motorový vlak společnosti NordWestBahn si razí cestu krajinou mezi lány vzrůstajícího ovsa. Cesta z Brém do cílové stanice trvá přesně 90 minut. Dívám se na hodinky. “Je 14.45, za pět minut bychom tam meli být,” opakuju si v duchu, “hlavně nevystoupit v jiný zastávce. To by byl průser.”

    Vystoupil jsem správně. Okolo sebe vidím řady jedno- a dvou-patrových domků s neskutečně upravenými zahradami. Německý venkov. Na peroně stojí tři lidi. Já, postarší stařenka s nákupní taškou “ALDI”, a asi 40-letý chlápek vysokého vzrůstu. C je správně. Chlápek mi vyráží naproti. Ružové triko mu ubírá na věku, a zblízka poznávám, že mu pravděpodobne už táhne na padesát. “Hallo, ich bin Herr Kalt,” představuje se.

    Dorazil jsem na místo.

    Byla mi vším.

    Nasedáme do jeho VW. Po asi deseti minutách vystupujeme uprostřed jakési vesnice. Ničím od ostatních nevyniká: upravené domy, malý kostel na návsi, a autobusová zastávka, kde zastavuje autobus 1x denně. Jdeme přes ulici k domu, který se stane mým domovem. Read the rest of this entry »

    První dny v Německu

    July 10th, 2009

    Přesně 10 dní mám za sebou. V zemi, jejíž jazyk se v rámci svýho plánu snažím naučit. Pokud čteš blog pozorně, asi ti neuniklo, že poslední dny před odjezdem byly dost hektický. Popíšu ti to v bodech, mám to tak rád.

    Věc číslo jedna. S Vendy už spolu nejsme. To už asi víš. Řekla, že zůstane na léto doma, ačkoliv jsme měli v plánu vyrazit do Němecek spolu. Škoda. “Ale co”, řekl jsem si, “život jde dál”. A vrhl jsem se do víru dalších akcí v týdnu před odjezdem. Ty následovaly velmi rychle:

    Párty u Freda. Výborná jízda u kamaráda ze Švédska. Domek v kolonii za Prahou. Bazén. Gril. Vybraná společnost lidí, a trance muzika. Setkání se zakladatelem nadějně vypadajícího projektu Hua2, věnujícího se česko-čínským vztahům. Inspirativní večer. Co víc si přát. Moment večera: Blondýnka letící do bazénu v plné polní. Kamarádi se nezapřou :-)

    Setkání s old friends. Zatímco jsem se toulal po Švédsku, tak jsem mnoho lidí jsem půl roku neviděl. Zdenda. Honza. Zdeňka. Verča. Ondra. Mára. List je dlouhej. Jsem moc rád, že jsem se všema stihl zajít aspoň na jedno nebo jednu (kolu… Ondro, Ondro, kdy už začneš pít? ) :-)

    Tenis. S Davidem. Půl roku bez tréninku, schytal jsem pár kanárů. Jen počkej, ty Santoro …

    Macháček. Už jsem ho dlouho nehrál. Kdo ho neznáte, je to zřejmě nejlepší hospodská alko-hra. Pravidla jsou jednoduchý. Večer strávenej s macháčkem v Pardubicích na náměstí, s Lenkou, která se právě vrátila z HongKongu, a s jejími kamarády, mně vymetl z hlavy poslední chmury na posraný léto bez vendy.

    Cesta do Německa. Měl jsem trochu nervy. Mám základy němčiny, ale nikdy jsem jí doopravdy nemluvil. Jenže co se nestalo? V autobuse vedle mně si sedla o něco starší slečna. Blondýnka. A co je hlavní. Němka. Autobus se rozjel, a začla na ní z klimatizace týct voda. Výbornej icebreaking.  (doslova) :-) Hned jsem musel překládat, aby český řidiči podali ručníky, vypli A/C a donesli kafe na zahřátí. Celou zbývající jízdu do Brém jsme strávili v nadšenym hovoru o německý kultuře. A smáli se společně při “S tebou mě baví svět”, v češtině s německejma titulkama :-)

    První dny v Německu. Jo, přesně to je nadpis tohohle článku. Ale ve skutečnosti tě nechám ještě chvíli napnutýho. A o seznámení se s osazenstvem našeho německýho “hotelu” a o prvních problémech v McDonaldu Ti napíšu zas až příště. Máš se na co těšit ;-)

    9 Things To Notice If You Study In Stockholm

    June 25th, 2009

    Many things come across your mind, when you move for 6 months to another country. Here are some thoughts that came across mine, while spending my days at Stockholm:

    1 - Weather.

    Depending on the time of the year, your Swedish experience will be largely connected with weather. In fall semester, you’ll start with shiny September, and the days will slowly get darker. If you come for a spring semester (like I did), you will arrive to Stockholm in January, when it gets dark at 4pm. Temperatures staying below zero, and people without smiles. Fortunately, as the time goes, you’ll notice the days get longer. Best months are April to June. The sunshine will brighten people’s minds and suddenly  everyone’s happy. Girls drop the winter coats, and show in the streets at their full beauty. Amazing time!

    2 - Manners.

    These are ways of behaving in different situations of life, and they highly vary from country to country. What is to be noted about Stockholm? Be careful. People never hold the doors for you. Be cold. Swedes often avoid eye contact, intentionally. Keep calm. Swedish people often don’t show their discontent, when others would. Be prepared. People in Stockholm like to dress nicely, especially for events, and parties. Coming undone will only gain you disrespect in the eyes of others.

    3 - Running.

    If your favourite way to work-out is with sneakers on a road or path, then Stockholm is the place to be. In freezing winter days, or during sunny spring, Swedes love to go for a run. There are several good places to run in Stockholm. 1.From T-Centralen around City Hall to Kungsholmen, by the water. (2km) 2.Around Brunnsviken lake, north of the city center. (13km) 3.Djurgarden park. East of city center. Read the rest of this entry »