Fotoaparáty jsou skvělý příklad toho, jak může nová technologie zničit lidstvo. Všude kam dneska jdeš vidíš nějakýho blázna s foťákem. Všichni všechno fotí. To se kurva nezastavěj, a fakt se na věci okolo nepodívaj? Vnímat je? A třeba … třeba si je i zapamatovat? To je to tak debilní nápad? Fakt si musíme zážitky zdokumentovat, přinýst domů, a uložit si je na počítač do extra vytvořený složky? A dívaj se pak na tyhle fotky vůbec někdy?
Stojej lidský životy fakt tak za hovno, abysme seděli doma a koukali na věci co jsme už udělali?
Ty jsi mě tam někde potkal???
Ale no tak. Co když vím, že si to prostě pamatovat nebudu, i kdybych se sebevíc snažil? Ať se snažím jak chci, tak z tripu do Paříže se mi v mysli vybaví už jen fotky, které jsem tam nafotil a které jsem si od té doby alespoň pětkrát prohlédl. Kdybych je neměl, pamatoval bych si jen barevné šmouhy. A to to není ani rok.
Máš v podstatě pravdu, taky nosím foťák všude. Jen jsem si uvědomil, že dřív ho skoro nikdo neměl, a taky stál život za to
Muj pritel napriklad velice rad travi hooodne casu vsude mozne po svete – jak jsem pak rada, ze si muzu pripomenout jeho i spolecne prijemne chvile!
No, abych se přiznal, tak ja fotím spíš proto, abych to mohl ukázat ostaním a třeba je i k něčemu inspirovat. Nemám rád hodinový promítaní fotek, zážitky by se měly dát vyjádřit v 10 minutách… Proto teď koukám na foťák, co umí natočit i kvalitní video. Sestříháš z toho pětiminutový klip nebo slideshow a hned je vidět, že to za něco stálo. Sám se na svý fotky skoro nedívám, jednou jsem to prožil, to dobrý si pamatuju a inspiruje mě to jít dál a žít nové věci a to špatné je poučení do budoucna…
simon: Super byly analogový foťáky. Nepovedený fotky se ti schovaly jako návštěvě z očí, a těch pár, co zbylo, jsi většinou proletěl za pár minut. Dneska má každej stohy složek s tisíce fotkama. Když se s někým rok nevidíš, vypadá to jako by ti chtěl ukázat každej cluster svýho harddisku.
Pozvánka na rande … Dnes večer u mně doma. Zn.: Bez notebooku