Bossite.com

 

..byl jednou jeden Čech, takový druhý hloupý Honza, co se vypravil z domova. Když obešel půl světa, podíval se do své poloprázdné peněženky. "Je načase podívat se po nějaké práci", řekl si. Jako pravý hloupý Honza se vydal hledat práci do personální agentury. Když zjistil, že se v místním království mluví jinou hatmatilkou než u něj doma, pochopil, že vyhlídky na slušné zaměstnání jsou velmi mizivé. Potají si pozoufal do svého deníčku a šel na kutě. Měl štěstí, že alespoň tu střechu nad hlavou sehnal.

 

Další den si hloupý Honza nechal přeložit svůj výuční list. Měl za sebou už nějakou tu akci a poslední tři roky měl podivný pocit, že umí vše. Během dalších dvou dní se mu povedlo sepsat životopis. Vyšel na necelou stránku. Zvětšil tedy font na 11, aby to obsáhlo alespoň pergamen A4 a jal se tisknout. Udělal si dvacet kopií a protože byl opravdu hloupý, strávil celý další týden obcházením dalších agentur. Stále doufal, že mu tyhle kouzelné domečky přinesou štěstí.

Za čtvrtého úsvitu druhého týdne se Honza naštval. "Patnáct dní se poflakuji jako žebrák. Musím na to jít chytře a vydělat si nějaké zlaťáky, abych měl jak oslovit místní princezny." A měl pravdu. Dlouhé večery trávil u kouzelného zrcadla s logem MTV či v krčmě u šenkýře McDonalda. A navíc, místní princezny byly dobře živené a plné oblých tvarů. Takové jistě nepůjdou na procházku s pobudou. "Od zítra povedu jiný život!" Bylo rozhodnuto.

 

Ráno vstal Honza plný nadšení. "Vypravím se na místní trh a poptám se po dobré práci.", řekl si. Sedl si k netu, zabrousil na google a brzo věděl, kam půjde dál. Osedlal svého oře a za necelé půl hodiny cvalu byl na místě (z toho 10 minut stál v traffic jam). Zaparkoval koně na místě pro handicapované, protože jinde nebylo místo. Obrovský komplex budov, před kterým stál, byl cech alchymistů, slavný po celém království a ještě dál. Dokonce se od pocestných dozvěděl, že prý mají zpravodaje i v jeho rodné vlasti, zemi české. "To je ono!", řekl si. "Zaženu strach a zeptám se po práci." Mohutná vstupní brána s erbem jako by návštěvníky přímo lákala. Honza ale věděl, že uvnitř to nebude žádná pohádka. Otevřel dveře a vstoupil.

Uvnitř ho uvítala rozhlehlá vstupní hala. Lesknoucí se podlahy, semišové koberce na schodech a sem tam procházející alchymisté s nejmodernější výbavou v ruce, mířící za svým dalším pokusem. A na opačném konci haly, asi 20 kroků vzdáleném, stojí recepční pult. Honza překonává stres a vyráží jistým krokem na svůj životní duel.

Jeho protivníkem je dáma před důchodem, které ovšem jiskra v oku a jistá vrstva make-upu dává vizáž nepřístupné pětačtyřicátnice. Honza ovšem nedbá na lesk soupeřovy zbroje a tasí první:

"Hello! How are you?", pronáší s glancem Honza.
- "Excuse me?" zní odpověd ženy za pultem. Tohle náš tulák nečekal.
"I am looking for a job.", souká ze sebe již trochu nervózněji. Recepční vytahuje největší zbraň, s kterou Honzu úplně odrovná:

- "Do you have an appointment?"
"Umm…No." Honza tuší, že jeho dny jsou sečteny. Madam má na tváři vítězoslavný úspěch. Honzovi proběhne hlavou celé dětství, od zrození v malé české chýši až po přesun do královského města.

- "OOOH REALLY? Ooooh, this is just SO SWEET. You know, Daniel, my mother was half-Czech! She came over here in 1938! Wait a second, honey. I will call you our HR Manager!"

………………………………